GRAND MAGUS - Sunraven
Už jsem nad nimi zlomil Thórovo kladivo a přesto, tady jsou s albem plným důstojného, vousatého a houpavého vikingského hard’n’heavy, které hřeje na duši jako zimní slunce. Vítejte zpět v bitevní vřavě, velební kmeti!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Filosofická otázka na začátek: je možno kapelu obvinit z inklinace k trendu, když ho sama pomáhala založit? Nechť každý odpoví podle svého. Faktem zůstává, že první počin Mašinální palice nazvaný Burn My Eyes, byl hodně novátorským a bouřlivě přijímaným hudebním opusem. Flynnovi hoši se jím zařadili do skupiny těch, pro které se mi nejvíce zamlouvá souhrnný pojem neo metal. Machine Head se na nové vlně svezli i albem The More Things Change, ale vodu pod nohama poněkud ztratili rozpačitým Burning Red.
Takže Supercharger je pro kapelu klíčovou zkouškou. Troufám si tvrdit, že v ní Headovci uspěli. Aby také ne - vždyť vsadili na velmi zaručenou a vyzkoušenou kartu! Novinková fošna nepřináší absolutně nic experimentálního, překvapivého, revolučního, leč na druhou stranu ani nic přílíš oposlouchaného a dřevního. Machine Head se nikam nevracejí, ale táhnou s peřejí ruku v ruce. Tedy - žádné vichřice ráže Davidian z debutu se nekonají, nekonají se ani návraty do časů, kdy Rob Flynn brousil v Bay Area trash metal s kultovními Vio - lence (mimochodem, mnoho metalových řep jen melancholicky vzpomíná na staré časy...). Supercharger je dokonale úhledným jinochem v tom nejmodernějším zvukovém hávu.
Oproti svým předchůdcům je pestřejší, učesanější a jednoznačně i více “user - friendly”. Dočkáme se všeho, co za oceánem trhá řiťky hitparádám - skočných kytarových varů, typických machinovských riffů (s takovým tím kvílením na konci), tišších pasáží, kde prim hraje předení basy a nejrůznější subtilním kytarové efekty a v neposlední řadě i melodických “písničkových fláků”(Crashing Around You, Deafing Silence).
Ruku v ruce s hudebními proměnami kráčí i Flynnův vokální projev, který považuji za absolutně nejsvětlejší stránku téhle desky. Frontman Machine Head umí všechno od “hetfieldovského” chechotu přes zvířecí chropot, nasraný řev, přesvědčivý rap až po čistý zpěv. Kdo už nějaký ten kousek od Headů slyšel, dobře ví, že Flynn a jejich hudba jsou si souzení...
Nechci vynášet žádné definitivní ortely. Machine Head nejsou žádná sračka, na druhou stranu Supercharger není nijak impozantním a dechberoucím počinem. Pro fanoušky zaručená koupě, pro nás ostatní námět k zamyšlení... Možno, či nemožno?
Určitě velmi dobré album, ale ve srovnání se staršími pokusy už se spíše veze, než aby samo táhlo. Nezazlívám touhu Flynna a spol. přihřát si polívčičku na nu-metalovém ohni, ale Supercharger je zkrátka v kontextu tvorby kapely pouze a jen "dobré".
7 / 10
Ahrue Luster
- kytara
Adam Duce
- basa
Dave McClain
- bicí
Robb Flynn
- kytara a vokály
1. Bulldozer
2. White Knuckle-Blackout!
3. Crashing Arroound You
4. Kick You When You´re Down
5. Only The Names
6. All In Your Head
7. American High
8. Brown Acid
9. Nausea
10. Blank Generation
11. Trephination
12. Deafening Silence
13. Supercharger
14. The Declaration
Of Kingdom And Crown (2022)
Catharsis (2018)
Bloodstone & Diamonds (2014)
Unto The Locust (2011)
The Blackening (2007)
Elegies DVD (2005)
Through The Ashes Of Empires (2003)
Supercharger (2001)
The Burning Red (1999)
The More Things Change (1997)
Burn My Eyes (1994)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 56:30
Produkce: Johnny K. a Machine Head (koprodukce)
Studio: Mad Dog Studios + Indigo Ranch Studios (USA)
mírně lepší než předchozí, ale o poznání horší než to co bylo dávno a "to co příjde" .)
Už jsem nad nimi zlomil Thórovo kladivo a přesto, tady jsou s albem plným důstojného, vousatého a houpavého vikingského hard’n’heavy, které hřeje na duši jako zimní slunce. Vítejte zpět v bitevní vřavě, velební kmeti!
Thom Yorke a Jonny Greenwood s pomocou Toma Skinnera „opravili“ RADIOHEAD. Aj tretí album za 2 a pol roka potvrdzuje, že návrat ku krehkým, emóciami nabitým piesniam je správnou cestou; aj keď zvuková paleta „Cutouts“ je pestrejšia, než u predchodcov.
V lednu jsem si opožděně a zálibně pomlaskl nad jejich druhou deskou a hele, jsou tu s další. Avizovaný prequel k “Visions of Infinihility” zřetelně ubral na melodičnosti a topí pod disonantním kotlem. Obludnému tech DM rituálu opět vládne animální vokál.
Američané drhnou technický death metal vysoké kvality. Místy pomalu valivý a drsně těžkotonážní, který občas koketuje až s doomovými náladami, ale většinou dravý, kde pod pláštíkem tuhé slupky ševelí progresivní vyhrávky. Pro fanoušky ULCERATE povinnost.
Líbí se mi, že si tyto současné retro spolky umí pohlídat nejen žánrovou čistotu "dobové" muziky, ale také i zvuk. Ten je v případě švýcarských hard rockerů / hejvíkářů poměrně bohatý na dynamiku. Celkově se tak album příjemně poslouchá, zejména vokály.
Polští HELLTENCED v čele s mexickou čerticí vydávají svou prvotinu. Vycházejí z ARCH ENEMY hlavně z Angelina období. Jsou nicméně rychlejší a ostřejší než současná podoba jejich vzorů. Velmi zajímavý materiál.
Nevyzpytatelná deska. Základem je death/grind, ale od toho se KNOLL rádi odklánějí směrem k jiným žánrům. Z nich mě přitahuje zejména experimentální death, ze kterého kape odporný sliz PORTAL. A zoufalé skřípění trubky také nepůsobí zrovna konvenčně.