NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vzpomínáte ještě na Jacka Sawyera? „Putujícího Jacka“, jak by ho jistě nazval jeho přítel Speedy Parker? Je to již téměř dvacet let, kdy se malý a vyděšený chlapec vydal hledat zázračný lék pro svou matku Lily Cavanauhgovou, herečku, hvězdu béčkových filmů. A Jack to nakonec dokázal. Našel v sobě schopnost přecházet do paralelního světa, do Teritorií. Tam utíkal a odtud se vracel, aby zahnal strašáka sžíravé rakoviny. A našel TALISMAN, se kterým se mu to podařilo. Pamatujete?
Přesedlejme teď na křídla kolem prolétajícího havrana. I když, po pravdě řečeno, s obyčejným ptákem nemá tahle stvůra pranic společného. Je to GORG a nosí jméno plné šílenství. Šílenství a smrti. My si však jeho zvrácené mysli všímat nebudeme a soustředíme se na dění dole. Jsme v západním Wisconsinu, v překrásné krajině, až se tají dech. Jenomže něco je špatně, něco zkaženého visí ve vzduchu. Těžká esence hniloby, rozkladu. Lidé na ulicích o ní ještě neví, zato náš černý hostitel (samozřejmě o nás nemá ani potuchy, takže ve vlastním zájmu - psssst!) si ve své zrůdné šmírácké hlavě užívá. Ano, ano, doslova se krmí tou smuteční hostinou. Dopřejme mu tedy jeho drobné zábavičky a přesuňme se o kus dále.
Strach. I to je jedna z příčin rozkladu. A obyvatelé městečka, které jsme ještě před chvíli pozorovali z ptačí perspektivy, jsou k smrti vyděšeni. Vidíte, támhle jede listonoš s balíkem novin. Kdyby nás nechal nahlédnout, jistě bychom nepřehlédli velký titulní článek, ve kterém okresní novinářské eso, jinak hyena s lidskou tváří Wendell Green, popisuje další dětskou oběť šíleného sadistického vraha s přiléhavou přezdívkou Rybář. Pokud teď namítnete, že tahle přezdívka už je zabraná, že si ji svými činy uzurpoval jistý Albert Fisch, měl by někdo urychleně doporučit vašim přátelům, aby se vám začali vyhýbat. Ale pravdu samozřejmě máte, náš Rybář svůj velký vzor pouze napodobuje. V podstatě by se dalo říci, že náš Rybář má děti rád, tuze a k smrti rád. Proto cítíme tolik strachu na ulicích, proto se rodiče bojí pouštět své potomky samotné ven. Zkusme se pohnout směrem k policejní stanici. Dale Gilbertson, její velitel, má zrovinka spoustu starostí, aby zpacifikoval motorkáře z Hromské pětky pod vedením Frňáka St.Pierra, jehož dceruška se ztratila. A tihle hoši by nám měli být dosti sympatičtí. Přece jen mají dlouhé vlasy, harleye a milují tvrdou muziku, chlast, sex i trošku těch drog. Inu, Hromská pětka, tak co jiného čekat, že?
A dojdeme-li ještě dál, pryč z městečka, najdeme v domě po otci Dale Gilbertsona starého známého. Ano, Jack Sawyer se vrátil, náš „putující Jacky“ byl vtažen zpátky do hry. Brání se, jen co je pravda, matce tehdy pomocí Talismanu koupil několik dalších let života navrch, jenže to bylo málo, zoufale málo a Lily stejnak zemřela. Takže v sobě pohřbil Teritoria, pohřbil všechno, co by mu připomínalo toho malého statečného kluka a jeho předlouhou cestu. A stal se policajtem. Sakra dobrým policajtem. Je nám ho líto a zároveň je nám za něj i smutno. Nedaleko totiž leží mrtvá Frňákova dcerka, kterou zabil Rybář, ano ta hrůzná bestie, a jen o nějaký čas později zmizí i Tyler Marshall. A Jacky bude muset zasáhnout, povolat zpět svá Teritoria a přes Rybáře, jehož dávno ovládá jistý lord Malshun, citelně udeřit i samotného Karmínového krále. Tak je mu totiž souzeno, to je jeho KA.
Rádi bychom se opět vznesli do povětří, pryč od té hrůzy, přece jen z výšky svět vypadá veseleji, jenomže náš miláček Gorg už dolétal jednou provždy. Leží u silnice pod stromem, jindy zákeřné oči teď jen tupě civí, matné, bez života. Pod peřím se mu uhnízdil celý zásobník. A kdybychom si mohli zpomaleně přehrát celou scénu, jistě bychom s údivem sledovali, jak rychle se dá vystřílet. Že by se nám tu rodil další Pistolník? Ač je to k nevíře, dozvěděli jsme se dost. Možná až příliš. Buď na pozoru Rolande z Gileadu, Jack Sawyer je rychlý a je na tvé straně. A Temná věž stále čeká ve středu paprsků... D´YAMBA!
Jack Sawyer, dětský hrdina dospělého dobrodružství "Talismanu" je zpátky v mnohem drsnějším a krvavějším příběhu s (možná) překvapujícím vyvrcholením. Stephen King společně s Peterem Straubem přináší další hrůzu, další sugestivně vykreslené maloměsto plné strachu. S bravurou sobě vlastní.
8 / 10
Vydáno: 2003
Vydavatel: BETA
Stephen King – Peter Straub: Černý dům.
Přel.: Linda Bartošková.
Obal: Martin Šusta.
Praha: BETA, 2003.
592 stran.
ISBN: 80-73060-71-X
Jedna z nejhůře se čtoucích knih krále hororu (a pana Strauba), což je dáno dlouhými pasážemi popisu krajiny a lidských pocitů. Avšak pokud se tímto čtenář prokouše anebo přistoupí na tuto hru, dočká se výborného příběhu, v němž nechybí odkazy na Temnou věž anebo také na Srdce v Atlantidě. Opět spousta skvěle vykreslených postaviček z maloměsta (stejně jako v Derry a Castle Rocku). Velice zvláštní je i způsob vyprávění v 1. osobě množného čísla. Čtenář se tak mnohem blíže dostane k vypravěčům a vypravěči lépe vsugerovávají čtenářům jejich pocity.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.