První pohled na obal nového, teprve šestého studiového alba (na pozadí pětatřicetileté životní dráhy) illinoiského minisdružení hudebních podivínů MACABRE, se zdál naznačovat, že kapelu dohnala jejich vlastní chorobná legrace. Pro podobně hrůzné náměty a podtexty, jimiž je tvorba téhle trojice prošpikována, vskutku neznám mnoho zprofanovanějších motivů, než právě onen jakýsi „veselý“ cirkus, který obdobně vyždímaný titulek „Carnival Of Killers“ doprovází po obrazové stránce a bere si k tomu na pomoc nejrůznější sériové vrahy, o kterých MACABRE zpívali, zpívají a zpívat nejspíš ještě budou.

Pak jsem si však prošel motivy titulních ilustrací všech studiových nahrávek kapely, jejichž počet je pochopitelně díky různým kratším počinům daleko vyšší, než jen zmíněných šest regulérních alb, a zjistil jsem, že podobný motiv užili Corporate Death, Nefarious a Denise The Menace poprvé. V takovém případě tedy beru svůj první dojem kompletně zpět a nechávám se lehce (a s myšlenkou na klauny v podání Stephena Kinga) mrazit na zátylku.

Velmi podobné je to i s novou porcí hudby samotné. Kdyby podobné kolekce MACABRE do svých posluchačů hrnuli každý druhý rok, už by asi bylo těžké jim uvěřit jejich uměleckou hodnotu a hledat v nich cosi zajímavého. Ale že od posledního alba „Grim Scary Tales“ uplynulo již devět let, v nichž se kapela krom dvanáctipalce „Slaughter Thy Poser“ (2012) studiově úplně odmlčela, působí nová sbírka jejich „murder“ metalu opravdu velmi slušně.

A to i navzdory tomu, že prostoru, kam by se ještě MACABRE mohli posunout, už totiž moc není. Respektive co se hudebního výrazu týče, jistě, protože na textech, věnovaných již zmíněným nejtěžším zločincům tohoto světa, se samozřejmě nic nemění. Člověk by tak maximálně čekal, že s přibývajícím věkem umělců ubude těch nejtvrdších položek jejich výrazově jinak velmi rozličné tvorby, a s nimi se dostaví sázka na „klidnější“ vody.

A ejhle, přesně to se také na „Carnival Of Killers“ děje. Mnohokrát tak už nemůže být vůbec řeč o grindcore, death či thrash metalu a daleko spíš jsme ve skladbách jako „Joe Ball Was His Name“, „Them Dry Bones“ (která se zjevně vyvinula ze skladby z živého provádění skaldby „Dr. Holmes (He Stripped Their Bones)“ v posledních létech a dokonale proto ilustruje popisovanou změnu v projevu kapely), „Warte, Warte“ či „The Wheels On The Bug“ svědky „středně“ metalových, punkových nebo dokonce jen úplně obyčejně rokenrolových melodických hrátek. Ty sice ještě stále zapadají do původní definice unikátního kapelního stylu, nicméně už jsou zde přítomny v tak významném poměrném zastoupení, že zkrátka obvyklou tvář MACABRE strhávají více na svou stranu.      

Ostřejších věcí se nicméně dočkáme rovněž (vynikající otvírák „Your Window Is Open“, „Lake Of Fire“ či „Now It´s Time To Pay“), stejně jako dokrášlujících drobnůstek, bez jejichž půvabu by to rovněž nešlo (krátká, leč výstižná instrumentálka „Abducted“ nebo s tím úplně nesouvisející, ale nepřeslechnutelně tvořivé bicí Dennise Ritchieho). Bez ohledu na to všechno se ovšem nejdůležitější okolností pro vystižení podstaty „Carnival Of Killers“ zdá být fakt, že ať to na vás MACABRE zkoušejí z hudebního leva nebo prava, pořád mají potenciál vám připravit slušnou porci (dejme tomu) extrémní metalové zábavy. A to je myslím velmi pěkné vysvěce… ehm, vysvědčení.