8,5 / 10

Recenze na jednu z mých nejoblíbenějších desek z roku 2023 je mým největším restem a opomenutím. Mé díky tak patří Mildovi, že se bohatá databáze článků na Metalopoli konečně rozrostla i o „Anno 1696“. Kapela na albu hudebně nenásilně navazuje na předchozí řadovku „Heart Like a Grave“, přesto je znát, že jí po dvou klidnějších albech chyběla dravost z minulosti. Stálá sestava, kterou na pár let rozšířil Jani Liimatainen, si skladatelské úkoly rozhodila podobně jako na předchozím počinu. Markus Vanhala je autorem více jak poloviny materiálu. Své si přidal i Jani Liimatainen, který však loni z kapely odešel. Ville Friman šel na jistotu a přispěl největší „mrdou“ tohoto alba – „Lilian“. Možná se tam pár méně výrazných kusů vyskytuje, ale v bohaté diskografii dle mého názoru tohle album stojí velmi vysoko. Především si udržuje onu typickou atmosféru, kterou tahle parta dovedla k dokonalosti. Vrchol diskografie je jasný, ale okolo něj se mačká již početný zástup dalších nahrávek, jejichž pořadí odráží spíš konkrétní stav nálady a aktuální chutě než jejich kvalitativní hodnocení. A někde v tom úzkém kroužku okolo vrcholu stojí i „Anno 1696“.

• Úterý, 25. listopadu 2025