Finská scéna je bohatá na kapely vycházející z doom či gothic metalu. Ne všechny jsou natolik svébytné a originální, aby dosáhly mezinárodního uznání, ale za pozornost toto podhoubí určitě stojí. Jednou takovou kapelou je i ENDLESS CHAIN. Nejvíce inspirace pobrali u SWALLOW THE SUN nebo INSOMNIUM, ale některé melodie v sobě mají i lehkost THE 69 EYES. Jejich hudba má všechny nezbytné elementy, střídání ostrých kytarových riffů s pomalými depresivními pasážemi, čistého i extrémní zpěvu a především dokáže vykouzlit velmi povedené melodie. Skupina začínala jako one-man projekt kytaristy Tima Mölsy, který si k realizaci své hudební vize nabral nějaké ty hosty. Od letošního roku už se ENDLESS CHAIN tváří jako plnohodnotná kapela.

První album bylo i stylově více rozkročené, počínaje thrashovými riffy a dojemnými baladami konče. Určitě je hodno poslechu. „Agony“ je sevřenější, ucelenější a řekl bych vymazlenější co do stylu a způsobu, kterým chce se svými posluchači komunikovat. Na desce je zajímavé, že její kouzlo s postupem stopáže roste. První dvě tři skladby jsou kvalitní žánrovou klasikou, poté se však potenciál zvedá. Počínaje skladbou „Burn Your Skies Above“ s jejím těžkým uhrančivým refrénem, je deska čím dál lepší. Balada „Ghost“ ukáže vysloveně hitový potenciál Mölsyho skladatelského nadání. „Until No One Comes“ má v sobě ponurou naléhavost INSOMNIUM, „Blind Kings“ vysekne skoro skotačivou melodii. Závěrečné dvě položky jsou pak klasickou severskou melancholií, kdy se občas trochu silněji hrábne do strun, ale skladby vás vesměs po celou stopáž drtí svou tíživou atmosférou. Temné vody finské scény opět nezklamaly.