OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuzemští DREADROT jsou kapelou existující už zhruba 8 let, avšak deska „There Must Be A Solution“ je jejich plnohodnotným debutem. Jejich muzika vychází z punku amerického ražení, který je naroubován na zběsilejší klasicky hardcoreové pasáže. Jestliže zde zmiňuji hardcore, myslím tím jeho klasickou školu 80–tých let. Kapele jsou vlastní dvě hudební polohy. První neo-punkovou, plnou melodických popěvků reprezentují skladby jako „Friday Night“ a „Nothing But Victory“, které jsou zároveň asi největšími hitovkami kolekce. Druhá poloha je svižnější a emotivnější. Natlakované hardcore masáže v ní zastupují songy „ Delivery“, „Back!“ a „Útěk vpřed“. Poslední jmenovaná se mi jeví jako nejsilnější skladba celého kompletu a je zároveň jedinou česky nazpívanou věcí. Zaujalo mě na ní zejména to retro‘n‘rollové kytarové hvízdání, kterým je podkreslená zpěvná linka v jejím refrénu. Příště více takových ozdůbek a kudrlin - sluší Vám. Obě dvě tváře DREADROT můžeme zaslechnout v úvodní „If“, která se díky své razanci a zároveň poměrně chytlavému refrénu na rozjezd alba neuvěřitelně hodí. Nahrávka je ozdobená na tuzemské poměry solidním zvukovým kabátkem, ve kterém je každý nástroj vyvážen a umístěn přesně tam, kam patří. Nejslabším článkem alba je poměrně často se opakující struktura kompozic, která je omezena mantinely již zmíněných žánrů. A z toho vychází i celkem nevelká kytarová barevnost. Při poslechu jsem však nabyl dojmu, a to zejména díky drivu, přesnosti a sehranosti, že by na bohatší skladby kapela měla. A tak vzniká jakási nepatrná vůle mezi tím co kapela umí a tím co hraje. Celkem netradiční se mi jeví styl zpěvu v razantnějších skladbách, který kdybych měl k někomu ze světové HC/metalové scény přirovnat, upomíná na sirénu Johna Conollyho z thrash/HC legendy NUCLEAR ASSAULT. Jedná se tedy o velmi dravou a upřímnou nahrávku, díky níž mají DREADROT šanci rozšířit počet svých příznivců na tuzemské klubové scéně.
Směs BAD RELIGION a klasické sprinterské hardcore školy v podání tuzemské naděje DREADROT. Energická a emocemi nabitá nahrávka, občas přibržděná klišovitým sport – punkem.
6 / 10
1. If
2. Still The Same
3. Friday Night (B.G.S.M.D.)
4. Back!
5. Nothing But Victory
6. Flowers of Suffering
7. Delivery
8. Útěk vpřed
9. Who Has The Right To Judge? (Life Is About Decay)
10. Weed
There Must Be A Solution (2004)
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.