ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jednoduše „The Split“ je nazvané společné CD dvou skupin pohybujících se již značnou dobu na české (přesněji moravské) corové scéně. Znojemští X-CORE a brněnští PITBULL DIESEL nám tak nabízejí pomyslný souboj svých hudebních vizí naplněných představami o moderní hardcore hudbě. Trochu se nám tady míchají škatulky a slovíčka jako new school nebo alternativa vyznívají spíš jako toužebná přání než skutečnost, ale pojďme hezky postupně.
X-CORE je skupina s dlouholetou historií, mající za sebou bohaté koncertní zkušenosti (mimo jiné i Trutnov) a jednu regulérní desku „Tobě bestie“ z roku 2003. Samotná skupina se prezentuje jako new school hardcore metalová parta. O tom jak zrádné je škatulkování však vypovídá vlastní obsah skladeb na splitku, protože obecné představy o tom, co je to new school, jsou asi trochu jinde. X-CORE se totiž brodí spíš v trochu tradičnějším thrashcoru stavěném především na kombinaci klasického přímočarého NYHC a typicky thrashových postupů. Skutečně se tak vyhořují příměry k PRO-PAIN, kteří jsou v souvislosti s X-CORE nejednou zmiňováni. Do new school tady chybí větší podíl metalově melodických vychytávek a trocha té proměnlivosti. X-CORE do toho sice buší hezky agresivně a energicky, bohužel značně stereotypně. Nevýrazný vokál pak svým frázováním odkazuje až kamsi na starou PANTERU a trochu překvapivě se vynořuje i příměr k prachem zapadlým prvním nahrávkám DEBUSTROLU. Vokální party tak zní hodně stroze, na desce „Tobě Bestie“ přece jen oplývaly větší plastičností a barevností. I když po stránce textů, které X-CORE servírují hezky v češtině, jsme na tom samém, tedy na nicneříkajících siláckých pózách poskládaných do značně kostrbatých rýmů. To poslední, co nahrávku definitivně sráží k zemi je nevýrazný zvuk. Zastřené kytary bez ostrosti, plochý zvuk vokálu, nevyvážené a příliš „nabasované“ bicí. A tak se i tady nabízí srovnání s deskou „Tobě Bestie“, která byla po zvukové stránce zřejmě i díky masteringu Dodo Doležala mnohem dynamičtější a pro daný styl hezky ostře řízná. Tomuhle splitku adekvátní mastering jednoznačně chybí. Celkový dojem tak bohužel není příliš dobrý.
3,5/10
Brněnští PITBULL DIESEL jsou také dost zkušenou partou hlásící se k odkazu Bay Area thrashe, NYHC a brněnské alternativy. Ale hledat v hudbě PITBULL DIESEL onu alternativnost bude asi pro většinu posluchačů hodně tvrdý oříšek. Skladby prezentované na tomto CD totiž nejde označit jinak než jako barvitější metalcore. Snaha o tempově proměnlivou a na motivy bohatou hudbu je cítit hned od první skladby. Při úvodní vokální vložce sice trochu zamrazí v zádech, PITBULL DIESEL však používají i vokál značně nabroušený a uřvaný, a místy lehce nejisté melodické linky jsou dostatečně zabaleny do podpůrné konstrukce ostatních nástrojů, takže v konečném výsledku nezní vokální kreace zle, oproti X-CORE přímo pestře až kreativně. Vlastní hudba vyrůstá z hardcore základů a obsahuje značné množství melodických linek, kontrastní změny tempa, metalově znějící kytarová sóla i nějaké ty odkazy na nu-metal (třeba KORNovské dozvuky ve skladbě „Demons Are Forever“). Pomáhá i zvuk, který je důrazný, čitelný a pro daný styl zcela adekvátní. PITBULL DIESEL tak nic nebrání plně předvádět, že jsou šlapající soukolí rozvíjející snahy o kontrastní hudbu plnou melodických zpomalení i agresivně se ženoucích záseků. Nedostáváme se sice do nějakých dechberoucích výšin, přece jen se jedná o metalcore poněkud tradiční, skupina však disponuje zjevnou hráčskou vyzrálostí a pečlivě budované aranže ústí do velice příjemně a přirozeně poslouchatelných skladeb. Závěrečný live track už jen dokazuje známou skutečnost, že takto stylově zaměřené skupiny je jednoznačně nejlepší užít si naživo.
6/10
Dva z představitelů moravské core scény se na tomto splitku pokoušejí lovit fanoušky. Ale jedná se o materiál, který asi ocení především věrní příznivci daných skupin, žádný převrat na domácí scéně se nekoná.
X-CORE:
David Václavík
- vokál, kytara
Pavel Prokop
- kytara
Jiří Máca
- basová kytara, vokál
Přemek Sedlák
- bicí
PITBULL DIESEL:
PrzOne
- vokál
Bengizz
- kytara
Kevin
- kytara
Barney
- basová kytara
Dawa
- bicí
1. Respekt (X-CORE)
2. Anonym (X-CORE)
3. Život je děvka (X-CORE)
4. Hard Core? (X-CORE)
5. Manipulace (X-CORE)
6. Dreamin (PITBULL DIESEL)
7. Demons Are Forever (PITBULL DIESEL)
8. Robotic Pt.2 (PITBULL DIESEL)
9. What U Stand 4 (PITBULL DIESEL)
10. Till My Veins Collapse Inside (live) (PITBULL DIESEL)
X-Core za 5 a Pitbull Diesel za 7. Z toho prumer 6 :)
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.





