Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uběhly čtyři dlouhé roky, během nichž se stačil blýsknout třeba skvělým představením na loňském Brutal Assaultu, a příběh černého hadího jedu opět vystupuje do popředí, aby představil svou další, tentokráte již čtrnáctou studiovou kapitolu. A lhostejno, že Cronosův hřbet je zase o čtyři křížky bohatší (takže už překročil padesátku), VENOM jsou zde, podobně jako na minulém zářezu, znovu za metalové pány, kteří se za svou tradiční metalovou tvorbu rozhodně nemusí stydět.
Jinými slovy, principál a jeho dva šikovní souputníci Stuart „La Rage“ Dixon a Danny „Dante“ Needham znovu řádně nakopávají zadky, a to se vší poetikou, jíž v sobě tohle slovní spojení nosí. Koženými botami s okovanou špičkou, v níž je vyryt nenápadný nápis „Black Metal“, s decentním rozběhem z 666 centimetrů a s obrovským předcházející nádechem, tahajícím do kovových plic vzduch až z hlubin samotného pekla.
Jen to potvrzuje fakt, že dlouhověkost metalovým legendám zkrátka sluší, a že mnohé z nich se správně rozhodly, když pořád dál pokračují v díle započatém v dobách, kdy mnozí z jejich posluchačů ještě ani nebyli na světě. To samozřejmě platí i pro VENOM, kteří na „From The Very Depths“ posvěcují formu, jíž si s sebou nesou už od doby, kdy se dala dohromady výše uvedená sestava.
Album otvírá titulní skladba, která nanejvýš ilustrativně ukazuje, jak má kapela stále vytříbený vkus pro zemitý a přitom nevyčpěle znějící kus starého dobrého černého řemesla. Barevné sólo hned na úvod, bezvadný riff a zvonivá gradace ve stručném refrénu, jenž podtrhuje vrčivý Cronosův řev. Myslím, že na albu je jen málo skladeb, které by nenaplňovaly podstatu téhle stručné definice, a že díky tomu jeho hodnota velmi výrazně vystupuje na povrch. „Smoke“, „Temptation“, „Crucified“, „Evil Law“ či „Grinding Teeth“, to je jen výčet těch opravdu „nej“ vrcholů celého alba, v nichž VENOM obdivujete proto, jak dobře dělají, co je jim nejbližší, totiž thrash/black metal bez kompromisů a se zvučným efektem.
„From The Very Depths“ tedy není v žádném případě albem, které by mělo někoho o něčem přesvědčovat, ale albem, které přesvědčí již přesvědčené o tom, že se kdysi rozhodli správně. A jakkoli to třeba zní komplikovaně, komplikované to není vůbec, stejně tak, jako není komplikované propadnout kouzlu nových příběhů z dílny VENOM. Hellyeah!
1. Eruptus
2. From The Very Depths
3. The Death Of Rock 'N' Roll
4. Smoke
5. Temptation
6. Long Haired Punks
7. Stigmata Satanas
8. Crucified
9. Evil Law
10. Grinding Teeth
11. Ouverture
12. Mephistopheles
13. Wings Of Valkyrie
14. Rise
Diskografie
From The Very Depths (2015) Fallen Angels (2011) Hell (2008) Metal Black (2006) Bitten (Live) (2002) Resurrection (2000) Cast In Stone (1997) The Second Coming (Live) (1997) The Waste Lands (1992) Temples Of Ice (1991) Prime Evil (1989) Calm Before The Storm (1987) Eine Kleine Nachtmusik (Live) (1986) Possessed (1985) At War With Satan (1984) Black Metal (1982) Welcome To Hell (1981)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.