Pokud se alespoň částečně orientujete v DSBM, musíte znát AUSTERE. Autoři jednoho z klasických žánrových zpěvníků, tedy "To Lay Like Old Ashes" (2009), přerušili dlouhou dobu hibernace a po více než deseti letech znovu přiložili ruce a hrdla k dílu. Návraty po tak zásadní tvůrčí pauze bývají často ošidné, zejména pak pro kapely, které byly v rámci žánru tak výrazné a zároveň vysoce ceněné. Posluchač pak znovu očekává zázraky, ono pověstné něco navíc, desku, která bude čnít vysoko nad šedou masou průměru.
U Australanů se toho na první pohled změnilo hodně. Staré logo je pryč, nahrazeno takovým, které by posluchač očekával spíše na obálkách standardních sympho/atmosférických sestav. Obálka rovněž nepatří mezi nejvýraznější. A název "Corrosion Of Hearts"? No dobrá, snad nám Tim Yatras moc nevyměknul a nepřiblížil tvorbu AUSTERE ke svým dalším, mnohem více odlehčeným projektům typu GERM, AUTUMN'S DAWN nebo GREY WATERS. Pro úplnost dodám, že ani s jednou z těchto kapel problém nemám, zejména pak první záznam AUTUMN'S DAWN, "Gone", je v mém přehrávači celkem častým hostem. Nicméně od AUSTERE, vzhledem ke kvalitám výše uvedeného druhého alba, očekávám úplně jinou záležitost.
Už emise prvního tracku "Sullen" mě donutila poměrně významně pozvednout obočí. Tohle, že jsou noví AUSTERE? Rozvleklá skladba bez výrazné dějové linie plynoucí téměř dvanáct dlouhých minut bez toho aby nějak zásadně měnila náladu a někam směřovala? Cítím z ní maximálně zadumanost, snad i trochu nostalgie, ale ani náhodou onu naléhavost a studenou bezvýchodnost, tedy pocity, které z tvorby Australanů vždy doslova odkapávaly. Při druhé "A Ravenous Oblivion" je naštěstí lépe, minimálně si můžete jen tak pro sebe říci, že tohle už skutečně zní jako skladba od AUSTERE. Ale pozor, ač položka skutečně odkazuje na odlehčenější momenty "To Lay Like Old Ashes", ani náhodou jí nemůžete porovnat s takovými highlighty, jako byly svého času "Just For A Moment..." nebo "This Dreadful Emptiness". Je sympatické, že vedle rezavého chrčení a čistých zpěvů dojde v závěru kompozice i na ono vyšinuté vytí, klasický to vokální atribut DSBM. Nicméně pocit jakéhosi chvilkového uspokojení rychle vystřídá rozčarování. Třetí skladba je totiž ještě slabší než ta první. Posluchače opět čeká přes osm minut dlouhý boj s bezbarvou, rozvařenou hmotou, jež bezcílně plyne odnikud nikam. Závěr "Corrosion Of Hearts" naštěstí zachraňuje "Pale", která disponuje příjemnými WOODS OF DESOLATION vibracemi z období jejich druhého alba "Torn Beyond Reason". To ostatně není tolik překvapivé, neb Mitchell Keepin je častým spolupracovníkem Darnela Suranyho, hostoval na některých albech WOODS OF DESOLATION a nedávno pak i zapěl na debutové desce projektu UNFELLED. Keepin je celkově mnohem větší extremista než bolestín Yatras, často dlí v temnějších black/death metalových vodách, kde kormidluje s DEARTHE a hlavně pak s výtečnými TEMPLE NIGHTSIDE.
Comeback AUSTERE je přinejmenším rozpačitá záležitost. Platí, že oprátka nemůže být zhotovena z jemného sametu, musí být upletena z hrubých vláken, jenž nepříjemně svírají a rozdírají vaše hrdlo. Druhá a zejména pak poslední položka sice částečně zachraňují situaci, nicméně to je na AUSTERE málo a zcela jistě se to nedá považovat za výhru. Žádné epické povstání z hrobu se nekoná, kámen není odvalen, pruhy plátna neleží na podlaze a dokonce ani ta rouška není složena zvlášť na jiném místě.
