Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Záznamy, jejichž obsah spadá do žánrové kategorie disponující znepokojivou visačkou DSBM, neboli „Depressive (Suicidal) Black Metal”, nejsou na našich stránkách zrovna častými hosty. Dnes si však napravíme pošramocenou reputaci a společně se podíváme na zoubek jednomu z četných stylových reprezentantů. Z poměrně rozsáhlého portfolia není právě jednoduché vybrat opravdu zajímavý kousek, neb jeho hledání výrazně ztěžují celé zástupy druholigových až třetiligových kapel (často jednočlenných projektů), které se k nám valí zejména pod německou a americkou zástavou. Volba nakonec padla na BEGOTTEN, kanadskou trojici, která v těchto dnech vydává svou druhou dlouhohrající sbírku prozaicky pojmenovanou „If All You Have Known Is Winter“.
Stejně jako drtivá většina jejich souputníků, vydávají se i BEGOTTEN do boje o posluchačovu pozornost s poměrně omezeným arzenálem výrazových prostředků. Nicméně o ten v DSBM ani nejde, nezáleží totiž kolik zbraní máte, ale jak ostré či jak účinné tyto zbraně jsou. Zvláště pak v případě, že při plánování svých kompozic hodláte býti poměrně velkorysí a pravidelně atakovat hranici sedmi minut (nicméně tato i mnohem delší stopáž je v žánrovém kontextu záležitostí z kategorie naprosto standardních).
BEGOTTEN své středověké halapartny a sudlice naostřili opravdu znamenitě a hned v první skladbě „Useless“ (inu, není třeba si za každou cenu tykat s originalitou) servírují celou řadu skutečně poutavých momentů. Jistě, motivy jsou to navýsost jednoduché, nicméně nesmírně návykové a hned po prvním poslechu mající tendenci uchytit se ve vaší mozkovně na hodně dlouhou dobu. Jedním z mnoha exemplárních případů je závěr titulní skladby, kde ta samá, výpravná a krásně melancholicky rozervaná melodie rezonuje na více než dvě minuty trvajícím úseku. To samé se odehrává prakticky ve všech skladbách, BEGOTTEN dlouze servírují chytlavou linku, pak jen decentně změní rytmus a vytáhnou z nástrojů další, neméně posluchačsky příjemnou melodii. Tempově ale není album monotónní, plynule přechází od relaxačního, jakoby zasněného tempa, až po nekompromisní blackové klepačky, při kterých se vám ze stropu sype omítka.
V DSBM občas bývají problémem vokály, konkrétně pak ono nešťastné přiškrcené kvílení, které kdysi zpopularizoval zejména Nattramn ve svém projektu SILENCER. To Thomas Learner preferuje klasický vyřvaný vokál se sympaticky protahovanými koncovkami, který produkci BEGOTTEN padne jako nebohému oběšenci konopná oprátka. Škoda, že kapela tentokráte byla více ortodoxní a kromě manického řevu odsouzence v posledním tažení občas do repertoáru nezařadila i čisté vokály jako za časů EP „And The Wind Cries Death“ nebo debutového alba „A Waning Silhouette“, kde tolik vynikla krásná „Nostalgist“.
Druhá deska BEGOTTEN se nedá považovat za striktní a žánrově čistokrevnou záležitost. Občas jsou ke slyšení motivy vyskytující se v produkci melodic/atmo blackmetalových sestav (namátkou VELDES v tvrdších momentech období „Flameless“), relaxační odlehčení jako vystřižená ze zpěvníku melancholiků AUTUMN'S DAWN (časy stejnojmenného EP) a v neposlední řadě se dostane ke slovu i ne právě typický výstup sólové kytary (závěrečná položka „Malaise“). Další přirovnání vidím zcela určitě u BONJOUR TRISTESSE (období „Par Un Sourire“) a samozřejmě u dvojice apoštolů australského DSBM, tedy nedostižných AUSTERE a zejména pak WOODS OF DESOLATION v časech jejich čarokrásného počinu „Torn Beyond Reason“ (jakkoli jsou BEGOTTEN vůči WOODS OF DESOLATION jednodušší, přímočařejší a méně atmosféričtí).
„If All You Have Known Is Winter“ je líbivá, náladová a svým způsobem velmi podmanivá nahrávka, je ideálním materiálem k přemýšlení, odpočinku i rozjímání. Pro méně vyrovnané jedince, kteří na svůj život nahlíží z patra sebelítosti a rezignace, pak může naopak sloužit jako inspirativní soundtrack k nejrůznějším typům sebepoškozování. Já však jakožto příznivec méně ultimátních řešení žiletku s oprátkou odkládám do skříně na horší časy a raději znovu mačkám „Replay“. Ta půlhodinka, kterou už jsem v zajetí BEGOTTEN strávil nejméně dvacetkrát je totiž nesmírně příjemná a povznášející.
Posluchačsky velmi vděčný DSBM. „If All You Have Known Is Winter“ od kanadských BEGOTTEN je líbivá, náladová a svým způsobem velmi podmanivá nahrávka, je ideálním materiálem k přemýšlení, odpočinku i rozjímání.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.
Depresivní a sytý postpunkový stín, který se ti nenápadně přilepí na paty a odmítá zmizet. Vytrvalý, trýznivý neklid zažraný pod kůži. Rozhodně ne hudba útěchy. Ideální soundtrack pro podzim.
Syrovější technický death, plný klišé, ale bez přehnané usedlosti. Přímočařejší přístup a razance albu sluší, jen vokál je po odchodu původního zpěváka jednotvárný. Proti předchozímu albu „Phantazein“ je tak novinka o něco šedivější a méně živelná.
Další agresivní švédská jízda mezi grindcorem a vším, co se mu připlete do cesty. Nekompromisní riffy, které se ale neštítí ani rockové hitovosti, drtivé tempo, hrubost, chaos a atmosféra světa, který se rozpadá přímo před očima.
Nová kapela plná starých známých tváří. Holanďani bloudící po krajině smrti. Pomalý těžký až funebrácký doom metal, ne nepodobný krajanům z OFFICIUM TRISTE. Zatuchlá atmosféra navozuje doby dávno minulé. Ale dobré to je.
Bruce se utopil ve sladkobolné emotivnosti a příliš jemný hudební podklad nesvědčí jeho hlasovému projevu. Výrazný a osobitý hlas známý z THE PINEAPPLE THIEF se rozplývá v rozvláčné mlze. Stále to má atmosféru, ale předchozí deska se mi líbila víc.
Italové natočili své doposud nejmetalovější album s nejmetalovějším zvukem. Fanoušci elektroniky z něj asi vyloženě nadšení nebudou, mně ale sedlo. Ačkoli se kapela pomyslně vrací ve vývoji zpět, výsledkem je deska, která by snad nemusela urazit nikoho.