OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Záznamy, jejichž obsah spadá do žánrové kategorie disponující znepokojivou visačkou DSBM, neboli „Depressive (Suicidal) Black Metal”, nejsou na našich stránkách zrovna častými hosty. Dnes si však napravíme pošramocenou reputaci a společně se podíváme na zoubek jednomu z četných stylových reprezentantů. Z poměrně rozsáhlého portfolia není právě jednoduché vybrat opravdu zajímavý kousek, neb jeho hledání výrazně ztěžují celé zástupy druholigových až třetiligových kapel (často jednočlenných projektů), které se k nám valí zejména pod německou a americkou zástavou. Volba nakonec padla na BEGOTTEN, kanadskou trojici, která v těchto dnech vydává svou druhou dlouhohrající sbírku prozaicky pojmenovanou „If All You Have Known Is Winter“.
Stejně jako drtivá většina jejich souputníků, vydávají se i BEGOTTEN do boje o posluchačovu pozornost s poměrně omezeným arzenálem výrazových prostředků. Nicméně o ten v DSBM ani nejde, nezáleží totiž kolik zbraní máte, ale jak ostré či jak účinné tyto zbraně jsou. Zvláště pak v případě, že při plánování svých kompozic hodláte býti poměrně velkorysí a pravidelně atakovat hranici sedmi minut (nicméně tato i mnohem delší stopáž je v žánrovém kontextu záležitostí z kategorie naprosto standardních).
BEGOTTEN své středověké halapartny a sudlice naostřili opravdu znamenitě a hned v první skladbě „Useless“ (inu, není třeba si za každou cenu tykat s originalitou) servírují celou řadu skutečně poutavých momentů. Jistě, motivy jsou to navýsost jednoduché, nicméně nesmírně návykové a hned po prvním poslechu mající tendenci uchytit se ve vaší mozkovně na hodně dlouhou dobu. Jedním z mnoha exemplárních případů je závěr titulní skladby, kde ta samá, výpravná a krásně melancholicky rozervaná melodie rezonuje na více než dvě minuty trvajícím úseku. To samé se odehrává prakticky ve všech skladbách, BEGOTTEN dlouze servírují chytlavou linku, pak jen decentně změní rytmus a vytáhnou z nástrojů další, neméně posluchačsky příjemnou melodii. Tempově ale není album monotónní, plynule přechází od relaxačního, jakoby zasněného tempa, až po nekompromisní blackové klepačky, při kterých se vám ze stropu sype omítka.
V DSBM občas bývají problémem vokály, konkrétně pak ono nešťastné přiškrcené kvílení, které kdysi zpopularizoval zejména Nattramn ve svém projektu SILENCER. To Thomas Learner preferuje klasický vyřvaný vokál se sympaticky protahovanými koncovkami, který produkci BEGOTTEN padne jako nebohému oběšenci konopná oprátka. Škoda, že kapela tentokráte byla více ortodoxní a kromě manického řevu odsouzence v posledním tažení občas do repertoáru nezařadila i čisté vokály jako za časů EP „And The Wind Cries Death“ nebo debutového alba „A Waning Silhouette“, kde tolik vynikla krásná „Nostalgist“.
Druhá deska BEGOTTEN se nedá považovat za striktní a žánrově čistokrevnou záležitost. Občas jsou ke slyšení motivy vyskytující se v produkci melodic/atmo blackmetalových sestav (namátkou VELDES v tvrdších momentech období „Flameless“), relaxační odlehčení jako vystřižená ze zpěvníku melancholiků AUTUMN'S DAWN (časy stejnojmenného EP) a v neposlední řadě se dostane ke slovu i ne právě typický výstup sólové kytary (závěrečná položka „Malaise“). Další přirovnání vidím zcela určitě u BONJOUR TRISTESSE (období „Par Un Sourire“) a samozřejmě u dvojice apoštolů australského DSBM, tedy nedostižných AUSTERE a zejména pak WOODS OF DESOLATION v časech jejich čarokrásného počinu „Torn Beyond Reason“ (jakkoli jsou BEGOTTEN vůči WOODS OF DESOLATION jednodušší, přímočařejší a méně atmosféričtí).
„If All You Have Known Is Winter“ je líbivá, náladová a svým způsobem velmi podmanivá nahrávka, je ideálním materiálem k přemýšlení, odpočinku i rozjímání. Pro méně vyrovnané jedince, kteří na svůj život nahlíží z patra sebelítosti a rezignace, pak může naopak sloužit jako inspirativní soundtrack k nejrůznějším typům sebepoškozování. Já však jakožto příznivec méně ultimátních řešení žiletku s oprátkou odkládám do skříně na horší časy a raději znovu mačkám „Replay“. Ta půlhodinka, kterou už jsem v zajetí BEGOTTEN strávil nejméně dvacetkrát je totiž nesmírně příjemná a povznášející.
Posluchačsky velmi vděčný DSBM. „If All You Have Known Is Winter“ od kanadských BEGOTTEN je líbivá, náladová a svým způsobem velmi podmanivá nahrávka, je ideálním materiálem k přemýšlení, odpočinku i rozjímání.
8 / 10
Thomas Learner
- zpěv
Dave Sherk
- kytara
Bobby Prentice
- kytara, baskytara, bicí, zpěv
1. Useless
2. If All You Have Known Is Winter
3. As If Tomorrow Shall Never Dawn
4. Malaise
If All You Have Known Is Winter (2020)
And The Wind Cries Death (EP) (2018)
A Waning Silhouette (2018)
Vydáno: 2020
Vydavatel: Unsigned/independent
Stopáž: 28:42
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.