Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V první sestavě v současné době nejtvrdší kapely Mikea Pattona se vlastně jeho jméno ani nevyskytovalo. Základním stavebním kamenem byl Dave Lombardo, který k sobě přibral Gabeho Serbiana a Justina Pearsona, někdejší členy RETOX a THE LOCUST, a Mika Craina, taktéž z RETOX. Po roce, kdy kapela náhle ztratila zpěváka, je tu i slavný frontman FAITH NO MORE a DEAD CROSS dostávají nový vítr do plachet. A to doslova. Kdybych tohle poslouchal a nevěděl, kdo za tím stojí, rozhodně bych netipnul, že to vedou dva pánové, jimž je okolo padesátky.
Výsledek odkazuje někam k hardcore/punku, možná alternativnímu metalu. Škatulkování jakéhokoliv Pattonova projektu je trochu problematické, protože to pokaždé někde přetýká. Albu nikdo neodpáře snahu vracet se do lůna žánru, k syrovému špinavému zvuku, jaký měly kapely na počátku osmdesátek. Současně je znát Pattonův rukopis, který, nejen přes pěvecké linky, ovlivňuje skladby naprosto zásadním způsobem. Právě to, spolu se splašenou baterií bicích pod taktovkou Lombarda, dodává DEAD CROSS tvář, jejíž rysy výmluvně napovídají, že nejde jen o hardcore/punkové retro.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.
Tak k nám definitivně přichází podzim a jako na zavolanou i podobné nahrávky. Francouzům ALCEST vyrůstá už i v jejich domovině velice solidní konkurence. Vlivy se nezapřou, někdy snad až příliš, ale i tak těch 57 minut nabídne dostatek svébytné muziky.
Angličané na své páté desce servírují starosvětský thrash. Při jejich kreacích musí zaplesat srdce milovníků stylových základů a především METALLICA z doby před "černou deskou" z alba přímo stříká, jen víc v tempu. Dobře se to poslouchá, vskutku dobře.
