MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hned na úvod je zapotřebí konstatovat, že ORIGIN za svojí kariéru nenatočili lepší desku. A tady bych mohl i skončit. Nebo ne, pojďme si to trochu rozebrat. Kansaskému kvartetu se podařilo na „Chaosmos“ velmi vzácně vybalancovat tvrdost a brutalitu s hitovostí a hudebními tématy, které působí téměř až vlezle. Na desce jsou fragmenty, které útočí na první signální, ale přesto se mi nedaří je oposlouchat. Hned úvod alba je naklepaný technický nálet, co se týče rytmiky, který k sobě ale tiskne silnou melodickou linku, jíž podporuje jak kytara, tak basa. Přidejte pár vokálních figur, které prostě „sednou“, a máte zaděláno na megahit v rámci nejextrémnější polohy death metalu. Tady se prostě povedlo úplně všechno.
Pak je tu ryze technická stránka. Instrumentální výkony jsou naprosto vyrovnané. Všechny nástroje jedou nadoraz, ale daří se udržet obrovskou míru přístupnosti. „Chaosmos“ je deskou, která oslovuje jak posluchače melodičtější deathové polohy, tak milovníky progresivních brutálních prasopalů. Ačkoliv je tu obrovské množství nápadů, nejsou na sebe naházeny bezmyšlenkovitě a jejich cílem není jen ohromovat technickými finesami. Jednotlivé skladby působí sice složitě, ale současně i komplexně. A i když je tu velmi vysoká hustota motivů, celek nepůsobí překombinovaně.
Za další tu máme také takové kouzelné momenty jakým je začátek opusu „Panoptical“, ve kterém kytara v dostihové rychlosti bruslí kolem banální basové melodie, aby se pak transformovala do pravidelných riffových kvádrů. Krkolomné po technické stránce ale příjemné pro uši. Následující kapitolou jsou odkazy na starou školu žánru, jako je „Nostalgia For Oblivion“. I tady, v pomalejších tempech, jsou ORIGIN připraveni roztrhat vás na kousky nebo zadupat pravidelně dusající dvojšlapkou a precizní oldschool rifáží. ORIGIN jsou všechno možné, jen ne nudní. Jsou mistry metamorfózy a přesto vždy poznáte, že to jsou oni. Střídají přístupy, styly a ve své podstatě i zvuk. Přesto deska působí sevřeným dojmem. Jen v jednu chvíli vnímáte postavení a nazvučení nástrojů rozdílně.
„Chaosmos“ je nejbarevnější deska na poli brutálního technického death metalu za hodně dlouhou dobu. V pořadí osmé album amerických smrťáků je na jedné straně syrové a maniakální, na straně druhé velmi chytře vymyšlené a chirurgicky přesné. Svým způsobem náročné a současně návykové. Strukturovaně chaotické a hlavně naprosto devastující. Poslouchám je intenzivně už třetí měsíc a stále nemám dost!
Mástrpís technického death metalu a nejlepší deska ORIGIN za celé čtvrtstoletí jejich existence.
9 / 10
Jason Keyser
- zpěv
Paul Ryan
- kytary, zpěv
Mike Flores
- baskytara, zpěv
John Longstreth
- bicí
1. Ecophagy
2. Chaosmos
3. Cogito Tamen Non Sum
4. Panoptical
5. Decolonizer
6. Cullscape
7. Nostalgia For Oblivion
8. Heat Death
Chaosmos (2022)
Unparalelled Universe (2017)
Omnipresent (2014)
Entity (2011)
Antithesis (2008)
Echoes Of Decimation (2005)
Informis Infinitas Inhumanitas (2002)
Origin (2000)
A Coming Into Existence (demo) (1998)
-bez slovního hodnocení-
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.