Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
FRACTAL UNIVERSE byli první kapela na mém zatím stále posledním velkém klubovém koncertu, který proběhl v únoru roku 2020 v pražském klubu Futurum. Tenkrát otevírali večer pro německé progresivisty z OBSCURA. Překvapili hlavně čistotou zvuku, křišťálovou produkcí a velmi vyrovnanými technickými výkony. Jejich set byl ten večer jednoznačně nejměkčím koncertem večera, ale i přes to se o nich po konci akce mluvilo nejhlasitěji.
Jejich v pořadí již třetí album není ničím jiným, než potvrzením pozice vycházející hvězdy progresivního death metalu. První album „Engram Of Decline“ bylo překvapivým zjevením na francouzské kytarové scéně, na druhé album se proto čekaloo to víc a byly na něj kladeny celkem vysoké nároky. I v mých očích pak dvojka „Rhizomes Of Insanity“ za debutovou deskou lehce zaostala. Někde jsem slyšel, že třetí album je rozhodující, a pokud bychom se toho měli držet, tak je zapotřebí říci, že „The Impassable Horizon“ je prozatím jedno z nejlepších metalových alb tohoto roku.
Pokud tato kvalitativní křivka vydrží, máme se na co těšit. FRACTAL UNIVERSE vyznávají mnohem otevřenější hru než například jejich němečtí kolegové z již zmíněné OBSCURY. Tím, jak do sebe nasávají různé kytarové proudy, jsou poměrně dobře rozpoznatelní. Občas sice máte pocit, že posloucháte pozdní THE FACELESS nebo dokonce CYNIC, jindy vám ale úplně utečou až někam k OPETH nebo krajanům GOJIRA. Vedle hutných, lámaných riffů tu stojí malebné zákoutí, pohrávající si neoprogovou něhou, a i když přechody od jemných k poměrně důrazným až násilným pasážím mají ostré hrany (jako třeba u skladby „Symmetrical Masquerade“), nedostavuje se pocit, že by k sobě jednotlivé motivy někdo násilně přišrouboval bez rozmyslu a citu. A to i v případě, kdy to na vás v místě, kde byste očekávali nejhutnější válec desky, vybalí saxofonové sólo. FRACTAL UNIVERSE jsou kapelou, která se nebojí překvapovat ani kombinovat. Přitom má výsledek stále hlavu a patu a nepůsobí příliš překombinovaně.
Hrozně se mi pak líbí, jak zajímavě působí souhra bicí soupravy s kytarovou sekcí. Občas si jdou naproti, jindy se naprosto mimoběžně míjí, aniž by to nějak rušilo. „The Impassable Horizon“ bude velmi těžké překonat. Kapela tu plně rozkvetla v tom, co všechno jde v rámci progresivního death metalu vymyslet. Působí technicky, ale nejde jen o předvádivou ekvilibristiku schopností. Skladby zůstávají hlavně písničkami se spoustou silných míst. Francie touto deskou získává další jistotu, která se může zařadit do jejich extraligy progresivního death metalu vedle pilířů, jakými jsou například GOROD nebo mladších EXOCRINE.
Jeden z najzaujímavejších počinov tohto roka. Progresívny (death) metal so všetkým, čo k tomu patrí a ešte viacerými nečakanými kúskami naviac. Hudba, v ktorej sa toho deje neskutočne veľa a ktorá sa prakticky nedá opočúvať. Francúzi, do toho!
13. srpna 2021
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
RAM SETH
10 / 10
K albu mě přivedl příval superlativů ze všech stran, zatím jsem jejich tvorbu nezaznamenal. S tím death metalem to není zase tak horké, na to jsou příliš pestří, v každém případě se jedná o excelentní album, které točím pořád dokola a oposlouchání očividně nehrozí. Na francouzském nebi září další jasná hvězda.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.