„Hrdinové, hrdinové, moderního světa,
jejich život závisí na cenných papírech a hotovosti,
hrdinové, hrdinové, moderního světa
droga, co je drží při životě, je jejich úspěch“
(„Heroes Of The Modern World“)

Když vyšlo v březnu roku 1991 druhé album sendenských „Garden Of Eden“, speed metal byl ještě stále v kurzu, i když už jen na velmi krátko. A tak si CHROMING ROSE klidně mohli připadat přesně jako nějací takoví „hrdinové moderního světa“, podobní těm, o kterých zpívali i v otvíráku celého alba, velmi nezvykle věnovanému burzovním úředníkům na newyorské Wall Street.

„Heroes Of The Modern World“ byla ovšem bez ohledu na to skladbou naprosto mimořádnou. Ten parádní nástup, následující prozaické zvolání „OK, Let´s Go To Work!“, dvoukopákový výplach bicí soupravy nenapodobitelně nazvučené s razancí monstrózního ocelového bucharu, do slova a do písmene zabijácké riffy a melodie a refrén, který vás vezme rovnou do heavymetalového nebe! Když se kdysi po domácku nahrávaly na kazety výběry toho nejlepšího speed metalu, nemohl tam právě tenhle kus nikdy chybět.

A jako takový v podstatě předznamenal i charakter celého „Garden Of Eden“, tedy zejména v tom smyslu, že svědčil o kovovém materiálu té nejvyšší kvality. Toho byl opět plný celý hrací čas a album se díky tomu jistojistě vyrovnalo kvalitám debutu „Louis XIV.“, přičemž podle mnohých (včetně autora těchto řádků) je dokonce ještě předstihlo.

Převažovaly pochopitelně pádivé a vzrušující kusy, v nichž si CHROMING ROSE (posilnění pro tentokráte o druhého kytaristu Rikkiho Riegera, jenž přestože se na nahrávce výrazně autorsky podepsal, se v kapele dlouho neohřál) udržovali doslova reprezentační formu. Krom otvíráku to tedy byla ještě „Hell In My Eyes“, textově nadčasová „Integration“ („prvním pravidlem pro život je integrace, jakmile si vybereš jinou cestu, jsi v pořádné kaši, společnost totiž může být jako infekce, co tvou vlastní vůli změní a zabije“), zadumaná „Babylon“ a „Top Fuel“ s výtečným kytarovým nápadem ve slokách navíc.

Ale stejně podnětné byly i pomalejší věci, v nichž skladatelský cit kapely vynikal podobným způsobem a někdy dokonce ještě zjevněji. Tak měla „Time Will Never Change“ skvěle nostalgickou příchuť, tak poněkud hairmetalově odlišná „Don´t Turn Your Head“ disponovala doslova magickým refrénem a tak měla balada „Music Is The Gate“ sílu dynamitu, s nímž podobné skladby v raných devadesátkách vyhrávaly jinak čistě popové žebříčky.  

A nad tím vším se jako monument tyčila devítiminutová titulní skladba, připomínající svou komplikovanější strukturou i obsahem nejen podobné okamžiky v diskografii stylově nejpříbuznějších HELLOWEEN, ale především fakt, že i v téhle chásce toho dřímalo víc, než jen potenciál pro rozdováděný metalový nářez – tedy ne, že by na něm samo o sobě bylo něco špatného.

V poměrně rychlém sledu za debutem tedy Gerd Salewski (na fotografii v bookletu alba psán poněkud humorně s ypsilon na konci) a spol. svoji speedmetalovou zástavu udrželi proklatě vysoko a zdálo se, že v cestě na definitivní výsluní už jim nestojí vůbec nic. Jenomže, jak už jsem naťuknul výše, rok 1991 pokračoval a nejen pro CHROMING ROSE se nakonec ukázal být přelomovým, ať už jste na to nahlíželi z kterékoliv strany.