Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před patnácti lety vlítli na scénu a způsobili malou revoluci na hranici extrémního metalu a taneční scény. Mladá zběsilá trojka ze státu New York překreslila pravidla. Kombinovali ostré brusky se synth rockovými zklidňováky a hrubými tanečními spodky. I bez živých bicí a baskytary se stali rytmickým uragánem, který zdatně konkuroval nintendocorovým modlám té doby. Dokázali zužitkovat mathcorové šílenství kolem THE DILLINGER ESCAPE PLAN, se kterými sdíleli koncertní prkna, a navíc nebýt jen jejich slabší kopírkou. Mluvilo se o tom, že cybermetal má konečně nějakou kapelu, která subžánr vyvede ze slepých uliček. V roce 2008 zbourali pražskou Sedmičku.
Teď se vrací. Z původní sestavy jsou tu jen dva. Kytarista Hamilton Jordan a klávesák a programátor Michael Sochynsky. K mikrofonu se postavil Tony Wolski z THE ARMED a OLD GODS a za bicí usedla kanadská mašina ze SUMAC a BAPTISTS Nick Yacyshyn. To je velmi silná sestava. Těšil jsem se. Nicka jsem měl příležitost poznat osobně i hráčsky před rokem na koncertech evropského minitour BAPTISTS a věřil jsem, že výsledek může být mnohem zajímavější než na prvních dvou deskách GENGHIS TRON. Na produkci alba se podílí Kurt Ballou. Zaděláno na nejzajímavější návrat roku?
Na konci ledna vychází video. Ochutnávka. Titulní skladba „Dream Weapon“ má mechanické pulzující bicí, plný zvuk a trochu rozplizlé vokály. Slyšel jsem ji od té doby mnohokrát a stále tam hledal výjimečnost, kterou GENGHIS TRON v minulosti měli. Nenašel jsem ji. Vytratila se syrovost a agresivita, ale nenahradilo je nic zajímavého. Živé bicí kapelu určitě nakoply na straně jedné, ale to, že celá kapela sundala nohu z plynu, celku neprospělo. Říkal jsem si, že je to jen jedna skladba a podle toho se nedá soudit celé album.
Celé album je ale jen více téhož. Dobrá synthrocková deska s táhlými zpěvy, které se nezapamatovatelně vpíjejí do nástrojových vrstev. Celkem chápu, že za těch deset let už třeba nemají energii a chuť dělat bláznivé desky, které budou velkými kladivy bušit do žánrových zdí metalového a elektronického světa, a následně pozorovat, jak se hroutí. Výsledek ale u mě ztrácí energii a nedaří se mu přeskočit očekávání, jež u mě byla celkem velká. Což, uznávám, může být jen můj problém. Kapela se ostře vyprofilovala svými prvními deskami a teď změnila styl. Miloval jsem to třeba u DAUGHTERS, kteří také udělali zásadní stylový kotrmelec. „Dream Weapon“ je deska, která leptá tvář GENGHIS TRON, jíž jsem měl rád, způsobem, který mi nic neříká. Už zdaleka není tak vzrušující.
GENGHIS TRON stále zůstávají žánrově těžce uchopitelnou kapelou. Integrovali do sebe fragmenty z postrocku, synthpopu a shoegaze. Mnohem více tu jde o atmosféru než o to budovat hlomozný syrový chaos. Ocenit se dá touha jít svojí vlastní cestou a realizovat svéhlavou tvůrčí vizi bez ohledu na trendy. Bohužel to bude mít i ten následek, že se část jejich původních fanoušků na nové vlnové délky, jež sálají z desky „Deam Weapon“, nebudou umět naladit.
Ocenit se dá touha jít svojí vlastní cestou a realizovat svéhlavou tvůrčí vizi bez ohledu na trendy. Bohužel to bude mít i ten následek, že se část jejich fanoušků na nové vlnové délky, jež sálají z desky „Deam Weapon“, nebudou umět naladit.
1. Exit Perfect Mind
2. Pyrocene
3. Dream Weapon
4. Desert Stairs
5. Alone in the Heart of the Light
6. Ritual Circle
7. Single Black Point
8. Great Mother
A u mě teda (moc) dobrý. Zatímco ke starším math-metalovým nahrávkám GENGHIS TRON se už budu jen těžko vracet, současné comebackové album mi perfektně sedlo. Skupina šikovně propojuje různé žánry, nad kterými dominují elektronické efekty a místy až zasněně nezúčastněný vokál. Skladby tak zdánlivě plynou bez výraznějších vzruchů, ale právě zde platí ono otřepané, že pod povrchem se toho děje více než dost. Deska, která i po poměrně intenzivních opakovaných posleších neustále nabízí nová zakoutí. Snad jí to vydrží co nejdéle!
8. dubna 2021
Noisy
7,5 / 10
S pořádným časovým odstupem si Američané GENGHIS TRON vyšlápli dokončit svou metamorfózu. A proměna je to dokonaná zřejmě do definitivy, protože pokud hodlá jít skupina ještě dále, bude to hodně tenký led. Z původně agresivně divoké a ztřeštěné cybermetal kapely, která dokázala masakrovat své posluchače tvrdou kytarovou hudbou, je dnes totiž alternativní elektro poprocková zvláštnost. Splašená zbrklost je pryč a pánové se prezentují převážně vyklidněnější elektronikou pohrávající si více se zvuky a rytmy a v části skladeb odcházející až k náladám blízkým spíše kombinaci DEPECHE MODE a gothic rocku ("Pyrocene"). Jinde až k rozvláčné psychedelii, která probouzí vzpomínky na již dávnou minulost v podobě norských BEYOND DAWN a jejich alba "Frysh". Zřejmě i z tohoto důvodu je poslech "Dream Weapon" nakonec příjemným výletem mimo standardy. A jelikož dokáže partička stále i šlápnout do pedálů a svižněji poskočit třeba v klipovce "Dream Weapon" nebo závěrečné "Great Mother", jsem ve výsledku spokojený. Nutno se ale smířit s tím, že to už nejsou tamti GENGHIS TRON.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.