Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nevím kolik je skupin, které si jako své moto a směřování zvolily evoluci. Některé mají hned od začátku jasno, jiné prochází vývojem tak nějak nevědomky, některé tápají a bloudí od čerta k ďáblu. Kapel, které prochází trvalým, jakoby přirozeným vývojem a současně se neustále posouvají výše, zas tolik neznám. Nottinghamští PALM READER k takovým ale jednoznačně patří. I sám kytarista Andy Gillan s oblibou prohlašuje, že se stále snaží posouvat jako hudebníci, což se jim jednoznačně daří. Než se dostaneme k nové nahrávce, pojďme se na tu jejich evoluci podívat krok po kroku, desku po desce:
(Začínáme, je třeba šokovat a pořádně to roztočit. Ať všichni vidí co jsme zač, bradu nahoru, ruce v pěst. Mazlíčky nebrat.)
„Bad Weather“ (2013) - hrubá hardcore řežba občasně odchýlená do post hardcore směrem k poloze blízké CULT OF LUNA, většinou ale zabaleno do minimalistické stopáže a zběsilého úprku k rychlým koncům. Krutý vokál nenaznačoval nic z budoucí variability.
(Je potřeba víc. Jenom běsnění nestačí. Vezmeme to zeširoka, ať to má říz. Od severu k jihu, od podlahy ke stropu. Vše se hodí, jen ať to je pestrý.)
„Beside The Ones We Love“ (2015) - úspěšný pokus rozvinout skladby do větší šířky, odvaha překračovat mantinely a schopnost dotahovat nápady do větší propracovanosti. Důrazná a vyhrocená deska plná chvějivé nervní aury i záchvatů vzteku.
(Co tomu dát hlavu a patu. Vždyť hrát už umíme, netřeba se držet zpátky. Vše tak, jak se nejlépe hodí, tam, kam se to hodí. Máme přece co říct, tak ať to všichni slyší. Netřeba se bát i melodií.)
„Braille“ (2018) - evoluce pokračovala a divoká agrese se dostala definitivně pod kontrolu. Pestrost co do vlastních hudebních postupů tak i tempa. Dusivý post hardcore s přesahy. Josh McKeown začal s hlasem výrazněji pracovat, a i když to ještě občas zaskřípalo, emocionální stránka najednou vytryskla jako pramen živé vody.
A jsem u aktuální desky „Sleepless“. V podstatě je velmi jednoduché konstatovat, jakým směrem se vývoj dále posouvá, hned od úvodní skladby upoutá především zvuková stránka, pohrávání si s vrstvami, do kterých jako plnohodnotné přibyly samply. Zpomalení dává skladbám přehlednost, kterou jim ale právě navrstvené samply zase berou, takže stále je to dostatečně hutné. Jenže už to těžko můžeme nazývat hardcore, post hardcore už to je také jen částečně. Přesto výrazem zde skladby stále zůstávají, jsou dusné, hrubé a nervózní i v jinak líných baladických polohách.
Na „Sleepless“ se PALM READER prostě plně ponořili do emocí a stvořili desku plnou znervózňující aury, neotřelých melodií a gradujících postupů. Dominantním prvkem se stal Joshův vokál, který stejně jako sama skupina prošel zázračnou evolucí, zajímavá barva hlasu mu zůstala, obrovsky se ale proměnila jeho variabilita a procítěnost projevu. Už to není jen nasrané vyřvávání, i když důraz a agresi si stále dokázal zachovat. Teď už je to velmi působivá jízda různými polohami a proměnami frázování. Dokáže hezky štěkavě přitlačit i jemněji protáhnout tóny, tak jak potřebují trochu metaforické texty zaměřené především na osobní pocity.
Struktury skladeb nejsou jednoduché, i zde udělala skupina další krok kupředu. Pohrává si s riffy, melodiemi a tempy, přirozeně rozvíjí motivy, i kontrastně mění polohy, vrství i zjednodušuje až do vzdušného uvolnění. Vše podřízeno náladám včetně zvuku kytar, někdy hezky čisté vyhrávky jsou střídány naechovaným tuhým riffováním. PALM READER se nebojí pohrávat si s baladami jako „A Bird And Its Feathers“, ale ani zachovat si část své historické agresivity, například v divoké „Stay Down“. Pestré je to, ale bez zbytečné roztříštěnosti.
„Sleepless“ je albem plným dynamiky a energie na jedné straně, emocí a nervozity na straně druhé. Od svých drsných kořenů tak skupina dokráčela hodně daleko a v hlavě už se mi rodí otázka, kam se chtějí pánové z Nottinghamu posunout příště? Ale oni už si nějak poradí a doufejme překvapí ještě více. Držím palce.
„Sleepless“ je výsledkem evoluce skupiny, která z drsných hardcore kořenů dokráčela až ke komplexní hudbě nebojící se kontrastů i melodií, k hudbě, která se žánrově vymkla zařazení a přitom si udržela konzistenci. Navíc tu obrovsky vyrostla emocionální stránka skladeb. Jedna z nejlepších post hardcore desek roku 2020.
1. Hold/Release
2. Stay Down
3. Ending Cycle
4. Willow
5. A Bird and Its Feathers
6. Islay
7. False Thirst
8. Brink
9. A Love That Tethers
10. Both Ends Of The Rope
Diskografie
Sleepless (2021) Braille (2018) Beside The Ones We Love (2015) Bad Weather (2013) Palm Reader (EP) (2012)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2020 Vydavatel: Church Road Records Stopáž: 47:56
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.