Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Není druhá kapela, která by dokázala melancholii podat tak dekadentně a neotesaně. Temný stín padlého průmyslového města Detroitu se silně propisuje do tvorby kapely. Pátá studiová deska má jednoznačně uhrančivou atmosféru i zvuk, který je přirozeně syrový a průrazný, ačkoliv se nedá říct, že by byl tvrdý. Tuto syrovost velmi často tvoří kytarista Greg Ahee rejstříkem zvuků, které používá. Hlavně on má zásluhu na tom, jak zneklidňující některé části „Ultimate Success Today“ jsou. Riff ve skladbě „Bridge & Crown“ zní jako rezavý nůž, zajíždějící do lidského těla. Dokáže nervózně rytmicky paběrkovat, zatěžkávat celek jednoduchými kily i vytvořit mrazivou mlhu, pokaždé ale dokáže uchovat atmosféru, která je pro PROTOMARTYR velmi signifikantní.
Občas mám pocit, že se tu potkává nebezpečnost SWANS s duší Nicka Cavea. PROTOMARTYR dokážou skvěle promísit hypnotizující kytarové stěny a téměř bluesovou bolestnost, kterou pomáhají dobarvovat altový saxofon, klarinet, violoncello nebo flétna. Kapela má díky tomu širší žánrové působiště než v minulosti. Post-punk tu přirozeně nabírá noiserockové tendence a následně se otírá i o další žánry, jakými je například country. PROTOMARTYR se už nedají jednoduše zaškatulkovat, vytvořili si svůj vlastní, dobře rozpoznatelný styl. Uchovávají si velmi specifickou náladovost. Aktuální deska působí ležérně a nebezpečně v jednu chvíli.
Zpěvák Joe K. B. Casey na ní skládá maturitu v tom, jak pracuje s výrazem v hlase. On nikdy nebude zpěvák, který by měl zázračný rozsah, ale svým hlasem dokáže vtisknout skladbám charakter, který je mnohem hodnotnější. Dokáže nepříjemně štěkat obviňujícím tónem i přeřadit na jemný, ale pevný tón, připomínající Johnyho Cashe. Je to typ hlasu, který i když jen ledabyle deklamuje, je naprosto přesvědčivý a sebejistý, byť se v textech zabývá krizí středního věku a vlastní smrtelností. Stejně jako v minulosti se nevyhýbá ani politické notě, skladba „Processed By The Boys“ výmluvně popisuje aspekty vlády Donalda Trumpa.
PROTOMARTYR nahráli desku, která vyznívá velmi temně, chladně a zlověstně, skoro jako zhýralé zlé dvojče BAD SEEDS a ani duet se synthpopovou zpěvačkou Nandi Rose Plunkett na tom nic moc nemění. Současně si v mých očích upevnili pozici kapely, která dokáže do hudby nalít naprosto unikátní koktejl silných emocí.
1. Day Without End
2. Processed by the Boys
3. I Am You Now
4. The Aphorist
5. June 21
6. Michigan Hammers
7. Tranquilizer
8. Modern Business Hymns
9. Bridge & Crown
10. Worm in Heaven
Diskografie
Ultimate Success Today (2020) Relatives in Descent (2017) The Agent Intellect (2015) Under Color Of Official Right (2014) No Passion All Technique (2012)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.