HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to pár měsíců nazpět, co se tu kolega Darkmoor v shoutboxu rozplýval nad čtvrtou řadou jistého seriálu a psal o něm, že „je to jízda“. Kladné reakce jsem zaznamenal i od ostatních v redakci a dokopal jsem se díky tomu k rozkoukání první série. Minulý týden jsem dokončil čtvrtou, závěrečnou doufejme, řadu a po celou dobu hledal onu „jízdu“. Dovolte mi podělit se o pár poznámek, které jsem při hledání učinil.
Abych vás uvedl do kulis, ve kterých se budeme pohybovat, tak tu máme rok 871 a vlády nad královstvím Wessex se ujímá Alfréd Veliký. Seriál nějakým způsobem reflektuje celou dobu jeho vlády a následně i první etapu vlády jeho syna Eduarda I. Anglie se v tu dobu potýká s nájezdy vikingů a na to odkazuje i hlavní postava příběhu, kterou je Uthred z Bebbanburgu. Mladý muž, původem anglický šlechtic, který byl ale díky vrtochům osudu vychován vikingy.
Předlohou seriálu je románová série od spisovatele historických románů Bernarda Cornwella a nedokážu posoudit, nakolik je filmové zpracování přesné, protože jsem ho nečetl (a budu rád, pokud se tu najde někdo, kdo knihy četl, aby případně zanechal názor). Pokud se seriál předlohy drží, tak musím s lítostí říci, že Cornwell je historik level Vlastimil Vondruška, protože krom několika základních kontur se tu moc dějepisných věcí nedozvíte. Mnohá fakta jsou pokroucena, upravena, vypuštěna. Od seriálu, který se považuje za historický, bych opravdu čekal něco trochu jiného. Se slzou v oku vzpomínám na patnáct let starý Řím, který používal pro vyprávění historie podobné nástroje. Tedy vytvořil nehistorickou postavu, přes kterou vám dával nahlížet události, jež hýbaly tehdejším světem. Problém tu vidím hlavně v tom, jaký smysl pro fakta a detail „Poslední království“ má.
Mnohé zajímavé události z života Alfréda Velikého tu nemají ani náznak, neřeší se tu ani základní fakta, jako je počet dětí nebo základní reformy, které tato výjimečná postava pro Anglii představovala. V tomto ohledu se, pokud se alespoň trochu zajímáte o historii Anglie, nedozvíte nic nového, a budete jen smutní z toho, jak se tu s historickými reáliemi žongluje a jak seriál pohled na postavu jednoho z největších anglických králů zužuje.
Říkám si, OK. Tak přeci jen, je to Netflix, měl by to být víc dobrý příběh, než video-učebnice. Ale bohužel ani tady člověk moc nepochodí. U postav mnohdy nedokážu rozlousknout jejich motivaci, proč se právě chovají tak, jak se chovají. Velmi často se navíc chovají velmi nelogicky. Takový malý příklad. Zajmete s velkou přesilou malou skupinku lidí, kteří jsou vám nebezpeční a chcete je zabít. Co uděláte? Samozřejmě je necháte s jen dvěma vojáky zemřít nepravděpodobnou smrtí uprostřed lesa a se zbytkem armády odjedete pryč. A pak se divíte, jak to jen mohli přežít. Většina příběhu je pak o tom, že Uthred z Bebbanburgu lavíruje a přebíhá z jedné strany barikády na druhou, a to je série za sérií čím dál tím úmornější, byť si každá ze čtyř sérii drží nějaké specifické téma. Ten základní příběh je ale stále stejný.
Moc dobrá tu není historie, není tu ani dobrý příběh, tak tu alespoň bude naprosto famózní výprava a velkorysost výpravy? Pokud probíhá válka nebo bitva, tak má téměř vždy parametry bojůvky o maximální kapacitě pár desítek vojáků, což u bitvy, u které víte, že padly tisíce lidí, trochu zamrzí.
Co nám tu zbývá. Charismatické postavy? Ne. Prokreslené postavy? Dechberoucí akční scény? Ne. Dramatičnost? Ne. Zajímavé dějové zvraty? Ne. Čím více o tom přemýšlím, tím méně chápu vysoké hodnocení na CSFD a stále jsem neobjevil tu „jízdu“, kvůli které jsem to rozkoukal.
Charismatické postavy? Ne. Prokreslené postavy? Dechberoucí akční scény? Ne. Dramatičnost? Ne. Zajímavé dějové zvraty? Ne. Čím více o tom přemýšlím, tím méně chápu vysoké hodnocení na CSFD.
5 / 10
Velká Británie, 2015–2020, 33 h 24 min (Minutáž: 51–59 min)
Režie: Peter Hoar, Nick Murphy, Anthony Byrne, Ben Chanan, Jon East, Jamie Donoughue, Richard Senior, Erik Leijonborg, Sarah O'Gorman, Andy Hay, Andy De Emmony, Jan Matthys, Edward Bazalgette
Předloha: Bernard Cornwell (kniha)
Scénář: Stephen Butchard, Lydia Adetunji, Ben Vanstone
Kamera: Chas Bain, Tim Palmer, Sergio Delgado, Dale McCready, Richie Donnelly
Hudba: John Lunn, Eivør Pálsdóttir
Hrají: Alexander Dreymon, Eliza Butterworth, Ian Hart, David Dawson, Harry McEntire, Arnas Fedaravicius, Mark Rowley, Millie Brady, Adrian Bouchet, Peri Baumeister, Emily Cox, Jeppe Beck Laursen, James Northcote, Toby Regbo, Ewan Mitchell, Simon Kunz, Tobias Santelmann, Eva Birthistle, Julia Bache-Wiig, Timothy Innes, Cavan Clerkin, Adrian Bower, Brian Vernel,...
Střih: Mike Phillips, Steve Singleton, Tim Murrell, ....
Scénografie: Martyn John, Ben Smith, Dominic Hyman
Kostýmy: Molly Emma Rowe, Ralph Wheeler-Holes, Nina Ayres, Ros Little
Nu, když se tu tak krásně kope do kolegy jako za starých dobrých časů MP, musím si taky přiložit. Románovou předlohu neznám, ba ani žádné další z děl Bernarda Cornwella, ale u všech dosavadních sezón "The Last Kingdom" jsem se bavil náramně. Co na tom, že historické odkazy nejsou vždy úplně stoprocentní, od toho tu je (jak již ostatně bylo zmíněno), odborná literatura. Pro mě bylo podstatnější, že se na těch ověřitelných historických základech stavělo a k tomu to bylo vždy poměrně poutavé dobrodružství, podpořené i celkem solidními exteriéry. Pravda, občas to bylo ohnuté s ohledem na zjevnou nižší nákladovost, ale nikdy tak, aby mi to kazilo dojem ze sledování. Kolem a kolem dokola mi tak vadil vpodstatě jen přízvuk hlavního hrdiny v podání Alexandera Dreymona, jenž by se hodil spíš do detroitského gheta, ale ani to nemohlo zastínit celkově pozitivní dojem, který ve mně "Poslední království" zanechalo. A doufám, že se na to konto s Uhtredem z Bebbanburgu ještě někdy u televizní obrazovky setkám.
Jediný, kdo RIPa napálil, byl jeho vlastní úsudek. Od neboratných krůčků se POSLEDNÍ KRÁLOVSTVÍ vypracovala mezi nejlepší dobrodružné seriály. Historie se sice dotýká hodně volně, ale třeba vztah Uthreda s králem Alfrédem patří k dramatickým ozdobám televize bez ohledu na žánr. Odlehčenost a zábavnost nahrává dynamice. Nezažil jsem za ty roky jediný díl, u kterého bych se nudil. A herecký představitel Uthreda Alexander Dreymon má vlastně jedinou vadu, že si tímhle zavřel cestu ke Geraltovi. To je ale celkem fuk, Poslední království v ranku historická fantasy pro ukrácení večera vládne mečem pádným a nabroušeným. A díky prachům od Netflixu už nevypadá jako chudý příbuzný Vikingů.
-bez slovního hodnocení-
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.