Koronakrize mě v březnu zastihla uprostřed jednoho pražského filmového festivalu, který musel být přerušen, a tak jsem se po jarním uzavření kin na první návštěvu velmi těšil. "Tenet" je od té doby zdaleka největší a nejnákladnější kus, jenž je možné vidět, a tak byla po měsících půstu volba jasná.

Když sjedete dolů na hodnocení, zjistíte, že tam není číslo. To proto, že doteď vlastně nemám jasno. Ani dva dny po projekci nevím, co si o "Tenetu" myslet. K filmům Christophera Nolana mám proměnlivý vztah. Neberu mu schopnost dívat se na věci z nových úhlů, to je místy velmi občerstvující, ale některé jeho počiny považuji za příliš odtažité. Cenou za přílišnou originalitu bývá i to, že unikáte před divákem, a to je přesně tento případ. "Tenet" přede mnou utíkal a mně se nedařilo ho dohonit ani za cenu značného soustředění, které mě na konci už úplně vyčerpalo a já se nemohl dočkat závěrečných titulků.

Nějakou dobu jsem trávil studiem fyziky, a to včetně obecné teorie relativity. Cestování v čase je mé oblíbené téma už od základky, kdy jsme s kamarádem platili za podivíny, kteří neustále čmárají nějaké technické plánky a zabývají se ve třetí třídě tématy jako je perpetuum mobile. Proto vždy pečlivě sleduji paradoxy, které se ve filmech s cestováním časem odehrají. Jednu dobu se říkalo, že nejméně jich má "Návrat do budoucnosti", ale i tam se vyskytují. Tady se nějakým vysvětlením Nolan vůbec nezdržuje. Něco vám nahodí a vy víte, že to nedává smysl. Přesto se "Tenet" celou dobu snaží tvářit, že je něco víc. Že je chytřejší než divák a to mě na tom asi provokuje nejvíce. Jsem přesvědčen, že ve scénáři jsou černé díry, které nemají vysvětlení, ale film je překryje mlhou. Trochu jsem doufal, že tyto věci zmizí třeba při druhém soustředěném shlédnutí, ale kamarádi, co byli podruhé, mi jen řekli, že objevili o něco více nedomyšleností.

Vysvětlení pozadí celé zápletky vám "Tenet" předkládá hlavně na konci, ve formě několika náznaků, které si vlastně můžete vysvětlit různě. Šibalsky na vás mrkne a zmizí. Abyste mě nepochopili špatně, já nemám rád filmy, kde vám na zlatém podnose naservírují vše. Ale když vám nedají skoro nic, irituje mě to stejným způsobem.

Jsou tu ale také atributy, kterými si mě tenhle biják získal. Nástin základní premisy příběhu je více než zajímavý. Jen mám pocit, že by mohl být mnohem lépe rozveden. Pak tu jsou akční scény, které jsem nikde neviděl. Místy vám film zauzluje mozek tím, že jej nutí vnímat časoprostor nějakým způsobem a na tuto samozřejmost se tu neustále útočí. Od počátku také šlápne na plyn a hodí vás do běžící akce. Z mnoha scén máte pocit opravdovosti a fyzičnosti, což už je dnes u podobných bijáků trochu výjimka. Několikrát mě během filmu napadlo, že pokud by to byla jen čistá špionážní akce, ve které se neřeší entropie nebo dědečkův paradox, tak by to dopadlo mnohem lépe a hlavně přehledněji.

Poslední dva filmy od Nolana mají společné to, že jsou svým způsobem chladné a nejdou divákovi naproti. Přesto jsem se do "Dunkerku" dostal na první dobrou. Film mě pohltil a dal mi silný zážitek. Z "Tenetu" jsem měl po většinu doby pocit, že se snažím vlézt do naprosto famózně vypadající budovy, ve které se něco zajímavého děje. Ten barák ale prostě nemá vchod. A vy tak celý film pobíháte zmateně kolem a hledáte dveře, co neexistují.