Nikdy sem nic podobného neviděl. Zapomeňte na vojína Ryana a podobné filmy z druhé světové války. Tady ve své podstatě nejsou hrdinové, se kterými byste se sžili a není tu vlastně ani nijak zvlášť konstruovaný příběh. Tento biják vás dostane zcela jinými zbraněmi. Při žádném filmu jsem neměl ten pocit, že je válečné běsnění tak blízko, a že je to, co se děje, tak reálné. Jestliže kinosál při prvních deseti sekundách ještě lehce hučel, od první minuty už ani nedutal a vydrželo mu to až do konce.

A o čem, že to celé je? Celý film se snaží věrně vylíčit situaci, kdy se královská armáda stahuje před fašisty a na plážích města Dunkerk stepuje 350.000 vojáků britských expedičních sborů čekajících na evakuaci. Díky mělkým vodám se však žádná velká loď nedokáže dostat k městu, první den uniká jen 7.000 vojáků, což je něco kolem dvou procent. Luftwaffe se navíc daří jak potápět lodě, tak decimovat vojáky na plážích. Velké vojenské lodě tedy odplouvají. Situace se zdá být bezvýchodná. V tu chvíli vyplouvá z Británie ta nejpodivnější vojensko-záchranná flotila novodobé válečné historie. Jsou v ní jachty boháčů i umouněné remorkéry z Temže.

Mobilizovaných civilních lodí se nakonec dalo dohromady 861. Netradiční příběh z druhé světové války. Nikoliv příběh o vítězství nebo prohře, ale film o beznaději, nervozitě a čekání na útěk. Film si drží tři zajímavě pojaté časové osy, které se v různou dobu prolnou. V tomhle je celkem unikátní a chvilkami se musíte soustředit, abyste si uvědomili, kdy se události vlastně dějí. Další zajímavostí je určitá patina a celkem dost přirozené světlo, které tento biják má. Jakoby se občas ani nepřisvěcovalo. Tím dostává ještě reálnější podobu.

Po technické stránce nelze nezmínit i zvukovou kulisu, která je místy burácivá a splývá se zvukovými efekty, jindy jen podporuje atmosféru. Atmosféra je tu vlastně to hlavní. Film je ve své podstatě jen sbírkou nesmírně působivých obrazů války, kterou vás provází pár postav, o kterých toho moc nevíte. Nejde o to rozumět postavám, jde o to pocítit situaci stovek tisíc vojáků v bezvýchodné situaci téměř na vlastní kůži, a to se daří.

Z Dunkerku v tom, jak přistupuje k postavám filmu i k situacím, které se tu dějí, přímo čiší chlad, odosobnělost a sterilnost. Kupodivu tento celkem důležitý atribut filmu nejde proti tomu, aby to pro diváka byl menší zážitek. Naopak. Podařilo se tu vykreslit válečnou destrukci v jejích důležitých obrysech. Režisér Nolan v tomto ohledu dokazuje, že dokáže velmi neokoukaně a s dost velkou odvahou zpracovat i film, který nemá silné promyšlené vyprávění nebo fantaskní vklad. Rozhodně unikát.