Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prvotina „When Landscapes Bled Backwards“ athénských nekompromisních drtičů byla jedním z nejsebevědomějších deathmetalových debutů minulé dekády. S potěšením lze konstatovat, že kapela od té doby neusnula na vavřínech a na svých deskách neustále zvyšuje pomyslnou laťku kvality. Letos servíruje už čtvrtou plnohodnotnou desku a ani na té necítím sebemenší zaváhání. Recept na úspěch mají přitom SICKENING HORROR stále stejný. Spočívá v přesném vybalancování melodičnosti, techniky a syrovosti.
„Chaos Revamped“ si uchovává hrubost, přičemž pracuje s technicky náročnými aranžemi. Díky tomu si neudržuje chladný odstup jako mnoho jiných továren na smrtící kov, jež inklinují k techničtější formě žánru. I na aktuální desce jsou místa, kde principál souboru George Antipatiss s ledovým klidem předvádí prstolamné dostihy na hmatníku, ale vždy je prokládá i riffovou řezničinou, která má potřebný tlak.
Už titulní skladba „Outburst“ rozehrává partii stopek a melodických kvapíků, neustále rozvádí hlavní motiv tak, aby nenudil, nechává ho otáčet se z různých stran a posluchače zásobuje různými úhly pohledu. A když už se zdá, že by to mohl posluchač prokouknout, vetkají do skladby sólo. SICKENING HORROR tu často rozvíjejí jeden nebo dva nápady a vždy vám je ukáží z nové perspektivy bez toho, aby tyto pokusy působily jakkoliv fádně.
Více než u předchozích alb mám u „Chaos Revamped“ pocit, že v něm tepe thrashmetalové srdce, které zatěžkává deathmetalová důraznost ve zvuku, progresivní kudrlinky a hrubost ve vokálech. Hlavně u kytar ale člověku nemůže ujít poklona, kterou tu Antipatiss skládá nejenom králům progresivního death metalu konce devadesátých let, ale i thrash metalovým hrdinům.
1. Outburst
2. Fragments of Time
3. Transmutation
4. ubical Void
5. Monarch
6. Chaos Revamped
7. Dawn of the Sick
8. lacial Warfare
9. Loophole
10. Fire Imploded
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.