Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O metalovou a hardcoreovou estetiku se zajímám už drahně let. Možná to souvisí s tím, že mám za sebou osmileté výtvarné vzdělávání a mojí první volbou, při rozmýšlení kam dál ze středního školy, bylo právě výtvarné umění. Želbohu – nebo možná díkybohu – se při talentových zkouškách prokázaly dvě věci. Studium výtvarného umění je velmi exponované a mnozí mají mnohem více talentu než já. Ve vlastní tvorbě jsem poté polevil, protože na ni nebylo tolik času, ale stal jsem se zato mnohem větším obdivovatelem. Ať už jde o galerie, sochy, streetart nebo právě desky. Proto jsem před rokem s obrovským zájmem hltal bichli nazvanou METAL AND HARDCORE GRAPHICS a tento rok s povděkem kvituji vydání „Masterpieces 2018“.
Kniha obsahuje 143 povětšinou metalových vizuálů napříč subžánry, které jsou subjektivně vybrány kurátorem Alexem Milazzou. To je metalový nadšenec, který vystudoval design v Londýně, a posledních několik let se zabývá vydáváním knih pod značkou Heavy Metal Artwork. Ve svém výběru si dává záležet na tom, aby postihl vizuály těch největších a notoricky známých metalových ikon, jakými jsou OPETH, BEHEMOTH, AT THE GATES nebo JUDAS PRIEST, kterým je věnováno nejvíc prostoru. Většinu obsahu ale tvoří kapely, které jsem ze 70 procent vůbec neznal. Mezi nimi natrefíte na pár jmen, které známé jsou, ale rozhodně nejsou z první ligy, která by headlinovala velké festivaly (GOROD, VITAMIN X nebo KEN MODE). Dva zástupci pocházejí dokonce z naší rodné hroudy, konkrétně MASTER´S HAMMER a INFERNO.
Kniha je rozčleněna do osmi kapitol, které jsou trochu nevyrovnané. Vedle „nejlepší cover roku 2018“, „objev roku“ nebo „mistr roku“, které se věnují jednomu dílu nebo krátké sérii vizuálů, tu je „100 výtvarníků na 100 deskách od 100 kapel", jež tvoří drtivou většinu obsahu knihy. A musím říci, že tu nejzajímavější. Vedle náhledu vizuálů tu kapely nebo samotní výtvarníci sdílejí myšlenky, které stojí za obalem. Každý obrázek tu dostal krátký prostor, který nemá jednotný koncept. Každý umělec ho tak zpracoval po svém, což je ve výsledku celkem zábavné čtení. Dá se rozdělit do několika základních kategorií, jak jsou texty pojaty. První a nejméně zábavnou je strohý popis toho, co vidíte na obrázku. O něco zábavnější jsou pak popisy, jak byl obrázek dělán, jak kapela postupovala při výběru umělce nebo jak probíhal proces tvorby, tedy jaké bylo zadání a následně jaké kroky vedly k výsledku. Další kategorií jsou obaly, u kterých jsou texty, které jsem si pracovně nazval „ezokecy“ – tedy podivně filosofické rozvahy, které ve výsledku působí velmi často více než úsměvně. Poslední a nejzajímavější kategorií jsou příběhy, které překvapí. Příběhy obalů, které vás třeba ani nezaujmou po stránce estetiky, ale zjistíte, jaká je za nimi myšlenka nebo symbolika, jež by vám při pouhém prozkoumání obalu nedošla. Pak tu najdete jednotlivosti, které neodpovídají těmto konceptům, ale těch je opravdu jen pár.
Zpracování na kvalitním papíře a parádní text pak dělá z knihy opravdový unikát na domácí knižní scéně, která se tvrdou hudbou zabývá. Knize by určitě prospělo více péče po stránce textové a editorské, občas jsem měl pocit, že s českým textem si jde více hrát i za hranou překladu, ale není to nic, co by ve výsledku kazilo dojem z jinak velmi povedeného díla. Díky tomu, že jsem si všechny kapely dohledával a pouštěl, jsem objevil několik velmi zajímavých desek, které mi v roce 2018 unikly, a i v tom je určitá hodnota výběru Alexe Milazza, jenž je žánrově rozkročený od powermetalových klišé, zabývajících se světem magie a draků, přes politické hardcore kapely až po plesnivý death metal, black nebo grindcore. O metalové grafice v češtině žádná zajímavější kniha nevyšla.
O metalové grafice v češtině žádná zajímavější kniha nevyšla.
DALŠÍ INFORMACE
OBRAZOVÁ PUBLIKACE TÉ NEJLEPŠÍ METALOVÉ GRAFIKY ZA ROK 2018 S ANOTACEMI A KOMENTÁŘI AUTORŮ DĚL
Autor: Alex Milazzo Překlad: Ondřej Šmejkal Vydal: MetalGate, z.s. v únoru 2020
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.