ZU - Ferrum Sidereum
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kalifornská BDM scéna má vo svete extrémneho podania kovu smrti obzvlášť dobrý zvuk od konca 90. rokov minulého storočia. Odvtedy, konkrétne od roku 1998, trvá aj existencia sanfranciského spolku ODIOUS MORTEM, ktorý po dvoch albumoch z rokov 2005, resp. 2007, išiel do útlmu či zápolil s kadejakými situáciami, ktoré prináša život, a tak jeho aktuálny tretí album „Synestesia“ vyšiel až koncom januára tohto roku.
Trinásť rokov je dlhý čas, možno teda porovnávať. Debut „Devouring The Prophecy“ priniesol brutálny death metal, počuteľne ovplyvnený DEEDS OF FLESH, akurát s nie takou ponurou atmosférou, akú vedela vytvoriť družina okolo Erika Lindmarka (R.I.P.). Dvojka „Cryptic Implosion“ znamenala posun k sofistikovanejšiemu a technicky vyšperkovanému podaniu žánru, hudba je tu z podobného „vrhu“ ako tvorba DECREPIT BIRTH. Nie náhodou, traja za štyroch členov OM v tejto skupine predtým či potom niečo odohrali.

Aktuálnu trojku „Synesthesia“ pripravili ODIOUS MORTEM v zostave Joel Horner (basgitara), KC Howard (bicie, gitary), Dan Eggers (gitary) a Anthony Trapani (vokály). Tí istí ľudia ako pred trinástimi rokmi, ale hudba sa opäť o kúsok posunula. Desiatka skladieb prináša technický death metal s ľahkým príklonom k BDM a oproti minulosti sa vyznačuje hlbším, hutnejším a „oblejším“ zvukom, v ktorom vyniknú ťažké, drvivé riffy v pomalších dôrazných pasážach, ktorých oproti minulosti pribudlo.
Celkovo možno povedať, že náklepy ustúpili v prospech stredných a rýchlejších temp, v porovnaní s dvojkou je tu menej orgií gitarového vyšperkovávania, miesto ozdobnosti sa o slovo hlásia priamočiarejšie harmónie a gitary sú pri všetkej technickej prepracovanosti v prvom rade masívne. Dalo by sa povedať, že v rámci žánru ide o energický, útočný kus, ktorý zároveň prináša solídnu porciu melodiky. Vokál je hlboký, dôrazný, nadštandardne zrozumiteľný, čo nahrávke spolu s jej zvukom a kompaktným aranžovaním dodáva nádych 90. rokov, aj keď tu o nejaké retro absolútne nejde. OM skrátka znejú „vybúrene“ a uvážlivo, ako kapela, ktorá vie, že na výbuchy brutality sú tu iní borci a radšej sa šikovne venuje syntéze „umeleckosti“ a „smrteľnosti“.
8 / 10
Dan Eggers
- kytara
KC Howard
- kytara a bicí
Joel Horner
- basa
Anthony Trapani
- vokály
1. Dormant Retribution
2. Condemnation Foretold
3. Ruins of the Timeworn
4. Replenish the Earth
5. In Abominable Form
6. Eagle's Tower
7. Cave Dweller
8. Spirit Hole
9. Synchronicity
10. Dissonant Theology
Synesthesia (2020)
Cryptic Implosion (2007)
Devouring The Prophecy (2004)
Gestation Of Worms (demo) (2003)
Vydáno: 2020
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 38:03
Návrat z téměř uplného zapomění se povedl. Pamatuji si stále moc dobře, jak mě předchůdce "Cryptic Implosion" svého času hodně bral. Novinka má v tomto směru o něco menší tah, ale pár poslechů odhalilo její kvality. ODIOUS MORTEM dnes představují hlavně velmi dobré řemeslo na poli technického BDM a to vůbec neznamená jen nudnou rutinu. Snad jen s tím mírně plechovým zvukem kytar budu asi ještě chvíli zápolit.
Třetí řadovka ukazuje ODIOUS MORTEM opět v trochu jiném světle. Stejná sestava, která se podepsala pod jeden z mých nejvíce oblíbených tech BDM záznamů vůbec (samozřejmě mluvíme o výjimečné „Cryptic Implosion“), se po třinácti letech sešla a jednoduše si udělala radost novou deskou. „Synesthesia“ už rozhodně není tak explosivní ani tak živelná a testosteronem napumpovaná kolekce, je spíše klidnější, přemýšlivější, melodičtější, ale pořád stejně inteligentní. Odlehčená produkce po většinu času nahrávce prospívá, nicméně v pasážích, kdy ODIOUS MORTEM chtějí trochu povolit otěže a evidentně začít diktovat v přísnějších BDM intencích, už tak dobře nefunguje. I tak je „Synesthesia“ velmi příjemná, zbytečně neexhibující, ale posluchačsky stále poměrně dost náročná tech death metalová deska.
Ten Deicide tam citit ale len v dobrom slova zmysle vyborny navrat
Osmdesátiminutový kolos, na němž se Italové vracejí ke své zemitější, temnější a hutnější podobě. Jejich osobitá, místy až rituální směs progresivních postupů a noiserocku z desky dělá jedno z nejvýraznějších alb tohoto měsíce.
Závan starých dřevních časů. Doom a heroický heavík pod jednou střechou. Hektické i epické. A samozřejmě i dost patetické, ale nějakým záhadným způsobem mě to baví. Fanoušci fantasy a CRUEL BARBARIAN, ať si přidají bod nebo dva.
Náplast na všechny uniformní kapely a genericky znějící produkce. Homogenní slepenec noise, math rocku, free jazzu, metalu, industrialu, ambientu a elektroniky v terapeuticky znějícím podání a nápadně „toolovském“ kabátu. Pohlcující a transformativní.
Druhá ukážka z pripravovaného albumu ukazuje dozrievanie od uctievania TOOL smerom k osobitejšej produkcii (inšpirácie sú aj naďalej priznané) a konečne aj sebavedomejšiemu vokálu. Zvedavosť a očakávania rastú.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) se svou novou skupinou hrne celkem melodickou metalcore polohu. Ale úplně krotké to naštěstí není. Debut "The Light Age" mi nesedl, tohle EP už mi díky své energii vyhovuje více.
Stylově surový death těchto Britů nese depresivní dystopickou tematiku posledního města na Zemi. Hudba je to tedy ponurá a "zkažená" silnými vlivy deathcoru, současně brutálně nemilosrdná.
Nový rok se zvolna rozjíždí, je tedy na čase protáhnout artritické oudy. A tihle Holanďané k tomu nabízí znamenitou příležitost. Necelá půlhodina ryzího meloblacku, který je dostatečně řízný, chytlavý i atmo, ozdobený raně borknagarovským nádechem.





