JAY KELLY
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zdá se, že i letošní rok bude ve slunné Kalifornii v kontextu moderního technického death metalu rokem mimořádně bohatým. Ještě předtím, než vyrukují kapacity typu ODIOUS MORTEM či SEVERED SAVIOR s novými a dlouho očekávanými kolekcemi, dáme na našich stránkách prostor méně známým žánrovým apoštolům – a sice ABYSMAL DAWN a jejich v pořadí třetí desce „Leveling The Plane Of Existence“. Kapela z Los Angeles působí na scéně již osmým rokem, ale na rozdíl od stylově spřízněných celebrit na čele s DECREPIT BIRTH se stále ne a ne ocitnout ve středu pozornosti. Je to tak trochu škoda, neb jak debut „From Ashes“, tak i jeho následovník „Programmed To Consume“ rozhodně stojí za nejeden pozorný poslech.
„Leveling The Plane Of Existence“ je ukázkovým reprezentantem současné kalifornské death-metalové školy. A tímto konstatováním bychom mohli dnešní posudek v klidu uzavřít. Inu, máme tu další zcela typické, technicky precizní a samozřejmě i dostatečně melodické album. Problémem ABYSMAL DAWN však je, že se svou kůží přicházejí na přesycený trh a současně nenabízejí mnoho svojských myšlenek, které by je pomohly výrazněji separovat od desítek podobně se prezentujících konkurentů. Zatímco DECREPIT BIRTH, ODIOUS MORTEM nebo třeba THE FACELESS mají svůj vlastní, na první poslech zcela jednoznačně rozpoznatelný styl, autoři „Leveling The Plane Of Existence“ na poli originality poněkud pokulhávají.

V první řadě produkce ABYSMAL DAWN poměrně výrazně reflektuje vliv evropské scény. Tu zaslechneme jasný odkaz na rané DECAPITATED, tam zase pasáž jako vystřiženou ze zpěvníku podnikavých Italů FLESHGOD APOCALYPSE a aby toho náhodou nebylo málo, občas se vynoří i citace s jasnou pečetí varšavských HATE. Jak všichni dobře víme, posledně jmenovaná sestava často a ráda zabrousí do neklidných blackových vod – a velmi podobně to činí i ABYSMAL DAWN. Ano, nakřáplý vokál i charakteristicky zabarvený zvuk kytar posouvají kalifornské trio někam po bok podobně experimentujících spolků jako jsou VILE nebo SARCOLYTIC. Tím však výčet inspiračních zdrojů ani zdaleka nekončí, podobně jako jiné služebně mladší kapely, berou i ABYSMAL DAWN z nepřeberných pokladnic největších zámořských ikon (zde mám na mysli zejména SUFFOCATION, občas decentně problesknou i DEEDS OF FLESH).
Finální dojmy z „Leveling The Plane Of Existence“ jsou přinejmenším rozpačité. ABYSMAL DAWN sice využívají každou vteřinku k demonstraci svých nesporných instrumentálních kvalit, nicméně k čemu to všechno je, když evidentně chybí kvality skladatelské? K ničemu, samozřejmě. Co skladba, to jiná nálada, desítky motivů barevnějších duhy, ekvilibristická sóla, košaté melodie, hostující Moyses Kolesne z KRISIUN, mix od Erika Rutana... ale celek je stejně přehledný jako roztříštěná mozaika. Škoda.

Rozpačité album. "Leveling The Plane Of Existence" není pro ABYSMAL DAWN zrovna tou pravou vstupenkou mezi kalifornskou death-metalovou smetánku.
6 / 10
Charles Elliott
- kytara, zpěv
Michael Cosio
- baskytara, zpěv
Scott Fuller
- bicí
hosté:
Moyses Kolesne
- kytara
Kragen Lum
- kytara
1. The Age of Ruin
2. Pixilated Ignorance
3. In Service Of Time
4. Rapture Renowned
5. Our Primitive Nature
6. Perpetual Dormancy
7. Leveling The Plane Of Existence
8. Manufactured Humanity
9. My Own Savior
10. The Sleeper Awakens
Leveling The Plane Of Existence (2011)
Programmed To Consume (2008)
From Ashes (2006)
Demo (demo) (2004)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 38:49
Produkce: Mike Bear, John Haddad, Scott Fuller
Studio: Artisan Road Studios, Trench Studios, Mana Studios
Mix: Erik Rutan
Mastering: Erik Rutan
Artwork: Pär Olofsson
Layout: Jacob Speis
Mě to prostě baví.
Jay Kelly by si přál být zpovědí, osobní reflexí i reflexí samotného Hollywoodu, ale při snaze útočit na divákovy emoce se odhaluje spíše samoúčelná ukecanost, patos a kýč. Na Baumbachovu Manželskou historii se to nechytá ani omylem.
Kanaďané mixují několik stylově blízkých přístupů, dominantní je riffová razance připomínající starší GOJIRA, do toho brutálnější death polohy s až disonantními prvky a nakonec i melodicky vláčné pasáže. Technické, agresivní, ale i temně atmosférické.
Na obale smrtka, mrtvoly, hroby, mlha. Na nahrávce tíživý death/doom, hluboký chrapot a malebný ženský zpěv. Nic nového v království pochmurném, ale poslouchá se to velmi dobře. Po dvou EP by si tihle Bavoři mohli konečně najít čas na plnohodnotné album.
Britské trio po barevně divoké předchozí desce "Blossom" přichází s důrazně metal/metalcore produkcí. Tentokrát se to hrne přímočařeji vpřed, ubylo melodií i mathcore divokosti. Ale švih a tlak PUPIL SLICER neztratili, takže stále kvalita.
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.





