OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Satanistická ABBA, SURVIVOR a „Eye Of The Tiger“ vo falošnom kňažskom rúchu, diskotéka ako vystrihnutá z 80. rokov minulého storočia; to všetko platí a je tam toho ešte oveľa viac. Týchto 40 minút vám ubehne rýchlosťou, o akej sa iným albumom môže iba zdať. Všetko je tu na správnom mieste, toto je soundtrack k letu 2018. Zvrhlý, prefíkaný - opulentná hostina s desiatimi chodmi.
Tobias Forge sa tvári, že GHOST je jeho sólový projekt. Je to pravda iba čiastočne. Ešte na prelomovej platni „Infestissumam“, debute u veľkého vydavateľstva, pracoval s celou kapelou a producentský mág Nick Raskulinecz dokonalým spôsobom umocnil to, čo v kapele tak dobre fungovalo už na debute „Opus Eponymous“. Povestný švédsky zmysel pre melodiku položený na solídnych retro základoch tvrdej muziky z 80. rokov, najmä slovutných MERCUFYL FATE, ale tiež začínajúcej gotickej vlny.
Po nešťastných (a podľa všetkého plánovaných) rozbrojoch a hádkach a súdoch kapelu nahrádzajú producenti, ktorí sú v štúdiu pre Tobiasa rovnocennými spoluhráčmi a spolutvorcami. Najskôr to bola „Meliora“ a popový čarodejník Klaus Åhlund (Madonna, Kylie Minogue, Britney Spears, SUGABABES, Katy Perry...). Päť mesiacov tvrdej driny, na konci ktorej bolo vyhorenie a vzájomné odcudzenie, ale predovšetkým dokonalý urbánny album. Základ všetkého toho, čo sa okolo GHOST deje dnes.
Prichádza totiž stredoveký album „Prequelle“ a s ním producent Tom Dalgety. Angličan sa preslávil prácou na doskách od KILLING JOKE, PIXIES, GRAVE PLEASURES, ROYAL BLOOD či OPETH. No osvedčil sa najmä vykúzlením singlovky „Square Hammer“, jednej z najlepších skladieb v katalógu GHOST. Týmto kúskom začínali aj minuloročné koncerty, hneď po parádnom intre z filmu Eyes Wide Shut (Jocelyn Pook a jej hypnotické, odzadu púšťané rituálne vokály). Ak si spojíte to, čo sa dialo na doske „Meliora“ s tým, čo ste mohli vidieť naživo minulý rok (viedenský koncert bol jeden z top zážitkov za celých dvanásť mesiacov), máte presnú predstavu o albumovej novinke.
Tobiasov plán tak aj vďaka Tomovi vyšiel v podstate do bodky. Prehĺbiť popové, chytľavé elementy a v druhom extréme sa ešte viac pohrať so špinavými gitarovými hranami a dunivými rytmickými prechodmi do prekvapujúco progresívnych plôch. Tie tu zastrešujú predovšetkým vkusné inštrumentálky „Miasma“ (ach, môjtysatan, ten saxofón v závere!) a Helvetesfönster, predposledná kompozícia pred grandióznym finále v podobe slaďáku „Life Eternal“. Ten je akousi nadstavbou neprekonateľnej singlovky „He Is“ z predchádzajúcej platne. A to isté sa dá vlastne povedať aj o výbornom kúsku s názvom „Pro Memoria“.
Veru, čo fungovalo minule, šikovne sa opakuje aj dnes. Nájdete tu ozveny slayerovských riffovačiek, ktoré očarili pred tromi rokmi v skladbe „Cirice“ (najvýraznejšie v tretej skladbe „Faith“); nechýbajú silné melodické momenty, na novinke ešte viac vyhrotené a producentsky ošetrené - s celkom jasným plánom, aby fungovali aj naživo. Budú.
Najvýraznejším poznávacím znamením nových GHOST je zrejme skladba „Dance Macabre“. Do absolútnych extrémov dohnaná záľuba v AOR a disco hudbe spred troch desaťročí. Bude zaujímavé sledovať, či práve toto nie je smer, ktorým sa tvorba GHOST bude uberať ďalej. Bolo by to veru riadne oplzlé. A úspešné.
GHOST aj na tomto albume dokazujú, že zo všetkého najdôležitejšie sú silné skladby. „Prequelle“ je v tomto smere dokonalosť sama o sebe. Niet tu slabého miesta, každá nota má svoje opodstatnenie, nič nevyrušuje, nič neprevyšuje. Len sa tak kocháte a album si púšťate zas a znova. Dokola. Jediným semeniskom vášnivých debát tak môže byť už len skutočnosť, či by takéto niečo bolo možné bez predchádzajúceho albumu a ktorý z nich je tým pádom vlastne lepší.
Precíznemu manipulátorovi Tobiasovi to však môže byť jedno. Dostal nás, má nás v hrsti a zostáva dúfať, že po americkom turné príde na jeseň na rad aj európske.
Ako hodnotím predchádzajúce albumy:
Opus Eponymous 8,5/10
Infestissumam 9/10
Meliora 10/10
Všetko je tu na správnom mieste, toto je soundtrack k letu 2018. Zvrhlý, prefíkaný - opulentná hostina s desiatimi chodmi.
9 / 10
Cardinal Copia
- spevy
Papa Nihil
- saxofón
Nameless Ghoul
- sólová gitara
Nameless Ghoul
- basová gitara
Nameless Ghoul
- rytmická gitara
Nameless Ghoul
- bicie
1. Ashes
2. Rats
3. Faith
4. See The Light
5. Miasma
6. Dance Macabre
7. Pro Memoria
8. Witch Image
9. Helvetesfönster
10. Life Eternal
Skeletá (2025)
Impera (2022)
Prequelle (2018)
Ceremony And Devotion (live) (2017)
Meliora (2015)
Infestissumam (2013)
Opus Eponymous (2010)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Loma Vista
Stopáž: 41:43
Produkce: Tom Dalgety
Studio: Artery Studios, Stockholm Westlake Studios, Hollywood, California
Kdyby byl Satan gay, nosil pudla a rval si koule do lesklých černých elasťáků, miloval by "Prequelle". Oficiálně nejnavoněnější, nejemíčkovatější a nejdědkovatější nahrávku roku, která spářila dekadentní texty, AOR kudrlinky a gothic rock. Výsledku bych se strašně rád poškleboval, protože je ultra-cheesy, ale nemůžu. Nemůžu ho totiž přestat poslouchat a vybrané melodie si stále dokola notovat. Jo, GHOST se naplno nakvartýrovali do teritoria, kde úřadují třeba THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, ale přitom to nezavání parodií. Tohle je prostě plnokrevná rocková zábava pro dědky.
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.