Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
PESTILENCE, to je tá legenda svetového death metalu, ktorú jej tvorivý mozog a zakladateľ Patrick Mameli ukladá na večný odpočinok a opäť oživuje zrejme podľa toho, ako sa práve vyspí. Vznikla v Holandsku v roku 1986 a od roku 2016 beží jej už druhý reunion. Tentokrát v podobe medzinárodného zoskupenia, v ktorom na najnovšom Holanďana dopĺňa Venezuelčan Santiago Dobles na sólovej gitare, Slovinec Tilen Hudrap na base a Rumun Septimiu Hărşan na bicích. (Ešte aktuálnejšia zostava Venezuelčana vymenila za ďalšieho Rumuna Calina Paraschiva.) Všetci zúčastnení „nováčikovia“ majú za sebou účinkovanie u viacerých uznávaných pojmov od AGHORA po TESTAMENT a DISAVOWED, čo je na kvalitný album základ viac než dostatočný.
Kvalita, to je to slovo, ktoré „Hadeon“ vystihuje. V roku 2018 sú PESTILENCE rovnako dobrí a platní ako pred 25 a viac rokmi. Ak sa zo začiatku zdá, že sa nedeje nič nové alebo že nové veci si nezapamätáte na prvý šup, nemôže za to kapela. Za 25 rokov ste počuli toľko ďalších žánrovo aspoň zhruba príbuzných skladieb, že vám už nemá čo pripadať nové. Tu je trinástka kompozícií, z ktorých by sme sa pred štvrťstoročím poskladali, stali by sa kultovými klasikami a ani dnes nepôsobia ako nostalgický, prevarený old school. „Hadeon“ je plnohodnotný death metal podľa vzoru PESTILENCE, s Mameliho ohyzdným vokálom, gitarovou hrou a na jednej strane úderným, agresívnym, na strane druhej technicky prepracovaným podaním. Hutnosťou a divokosťou má blízko ku „Consuming...“ a „Testimony...“, je v ňom však aj odlesk „Spheres“. Nie že by tu boli nejaké vzdušné jazzové orgie, album je naopak dosť hutný, kopajúci kov smrti, viaceré disharmónie a psycho nálady sú však prepojeniami s týmto dávnym experimentom. Celkovo ma novinka baví a budem len rád, ak sa do živého old school setu, ktorý nás o pár dní čaká, dostanú aj vzorky z tvorby po roku 2000.
Podobně jako kolega Shnoff jsem i já "Hadeon" nazval slabším svého předchůdce, je to však jen zdálený omyl. Stále ještě nové album PESTILENCE si kvalitativně i stylově stojí stejně jako minulé "Obsideo", takže jde opět o velmi reprezentativní kov smrti na téma PESTILENCE. A nepodlazovat! Takových jsou tisíce. PESTILENCE jsou jen jedni.
29. dubna 2020
Shnoff
8 / 10
Je to jako TGV. Prosviští a je pryč. Ta ponávratová forma PESTILENCE je sinusoidní. Byť ty krajní meze jsou hodně ploché. V případě "Hadeon" jsme u spodní linie. Možná je problém v tom, že v playlistu přehrávače se mi po "Hadeon" zařadila "Testimony..." a nestačil jsem to včas zastavit.
Edit 26.4.2018: S dodatečným časem jsem nucen bod přihodit. Mameli to má furt v ruce. Možná by mi sedělo, kdyby trošku podladili. Ale to jen tak na okraj.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.