Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédové WATAIN a jejich rituální black metal vždycky budili jisté kontroverze. Byla to zejména jejich živá vystoupení, smrtelně vážně pojímané obřady, jež se neštítily ani krvavých obětí. I přes tyto nejviditelnější prvky však WATAIN zůstávají kapelou, jejíž přínos možná není vyloženě stylotvorný, přesto jsou však spolkem, který je v žánru solidním a se spolehlivým jménem.
O to větší zájem nové album WATAIN vzbudí i z toho důvodu, že od poslední nahrávky „The Wild Hunt“ uplynulo pět let. Půl desetiletí, v němž se kapela musela vyrovnat se smrtí blízkého přítele, frontmana holandských THE DEVIL´S BLOOD a člena živého line-upu WATAIN, Selima Lemouchiho. Podle zpěváka Erika Danielssona to byl jakýsi náraz na realitu: „Tohle není hra. Tohle je život a smrt“, nechal se slyšet. A nové desce „Wolf Trident Eclipse“ to dodalo i jistou váhu.
WATAIN se po epicky rozprostřené poslední desce vrátili zpět k přímočarému, byť nikoliv primitivistickému stylu. Jasně slyšitelný je návrat k ostřejší, méně cizelované produkci. Pryč jsou akustické kytary a pomalu budované atmosférické pasáže. Naprosto zřejmý je návrat k přístupu, který byl charakteristický pro první album „Rabid Death´s Course“. Noví WATAIN jsou solidní nářez, který zbytečně nepřibržďuje. Snad jen v poslední skladbě „Antikrists Mirakel“ dojde k jakémusi zpomalení, které stojí na primitivním dvouakordovém riffu.
Ještě, že už je to konec, protože při své sedminutové délce a jen minimálnímu vnitřnímu vývoji je to přeci jen kousek trochu ubíjející. WATAIN střídají svižné sypačky typu „Nuclear Alchemy“ s valivými kusy („Taufelsreich“) a poměrně ortodoxně se drží svého čertovského kopyta. Tedy - nepřichází s ničím novým, konzervativně lpí na pravidlech. Na druhou stranu, přinášejí černokovovou jistotu. Jistotu, která nepřekvapí, nesednete si z ní na zadek, ale tak nějak spolehlivě funguje. Ano, je to do jisté míry sebestředné album plné žánrové pózy - ale to k tomu tak trochu patří.
WATAIN jsou sví, poměrně ortodoxní, nepřekvapiví, žánrově konzervativní. Možná naštěstí, možná naneštěstí, ale "Wolf Trident Eclipse" je solidní deska, která stojí za poslech.
1. Nuclear Alchemy
2. Sacred Damnation
3. Teufelsreich
4. Furor Diabolicus
5. A Throne Below
6. Ultra (Pandemoniac)
7. Towards the Sanctuary
8. The Fire of Power
9. Antikrists Mirakel
Diskografie
Wolf Trident Eclipse (2018) The Wild Hunt (2013) Lawless Darkness (2010) Sworn To The Dark (2007) Casus Luciferi (2003) Rabid Death‘s Cause (2000)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2018 Vydavatel: Century Media Records Stopáž: 41:54
Když nevyjde experiment, hoď tam trojzubec a zpátečku. Nic proti, tohle je čistá špinavá práce, která WATAIN hodila k nejprimitivnějšímu možnému pojetí BM. Strašně mě baví zvuk, kerý debilní kompresi vyměnil za čistou dynamiku a je zábava poslouchat, jak si kapela pohrává s intenzitou riffů i rytmiky. "Wolf Trident Eclipse" umí explodovat do uší a přes citelnou zálibu v dřevních dobách je to mistrovsky čitelné dílo určené k užívání. Škoda, že samotný obsah už s pár akordy zdaleka tolik zábavy nenabízí a trochu splývá do sice řemeslně adekvátní, ale nijak zvlášť třaskavé rutiny. Návrat DARK FUNERAL mě prostě vzal o něco víc. Čímž nechci říct, že fanoušci tradicionalistů WATAIN budou jakkoli zklamaní...
2. února 2018
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
corpsefuck
8 / 10
Výborný album, neviem prečo.blackmetal ma baví hlavne v zime
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.