Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
COLDCELL (možno psát i s mezerou), kapela ze švýcarské Basileje možná nepatří k nejzářivějším hvězdám na metalovém nebi, přesto - nebo možná právě proto - má jejich třetí dlouhohrající album "Those" rozhodně co nabídnout.
Sami o sobě mluví jako "švýcarsko-německo-islandském rock´n´rollu", web Encycloapaedia Metallum je strká do šuplíku s označením "black metal". Jisté je nakonec jenom jedno - styly nejsou pro tyhle Švýcary ničím, čím by se hodlali ve své tvorbě svazovat. Jejich nejnovější opus je temný a chladný jako ona buňka, kterou si vetli do názvu. Vznáší se mlžném oparu syrové atmosféry, která je vůči posluchači rozhodně velmi neúprosná a drtí jej všeobjímajícím pocitem bezútěšné beznaděje, z níž není úniku. Tam, kde mnozí jiní milovníci temnoty nakonec přeci jen ustoupí a posluchači nabídnou na konci alespoň záchvěv plamínku naděje, Švýcaři ze svých pozic neustupují. Když řezavá temnota, tak až do morku kostí a až do konce. Jediná naděje je konec. A ten veselý nebude.
COLDCELL ve své hudbě vrství blackmetalový vokál na doomové kytary, které těžce, jakoby až z pekelných hloubek tahaly své riffy. Každý úder bicích je temný tak, jak se neslýchá až tak často, v uších rezonuje, hraje až na podvědomé, fyzické vnímání zvuku. Až na jakousi dvojici meziher "Entity I" a II (hlavně svou délkou, jinak se vůbec nejedná o jakkoliv ošizené skladby) nejde délka skladeb pod pět minut, kapela má tak dostatek prostoru k budování atmosféry. Není potřeba nikam spěchat, do svých tenat posluchače omotávají velmi pomalu (byť ne vyloženě jako sludgeová bažina), o to systematičtěji a důkladněji. Vychutnávají si dlouhé vybrnkávané pasáže a ukolébávají posluchače jen proto, aby jej doslova vkopli do pekel s blackovým hromobitím ("Seize The Whole"), rozdrtí nás hutnou riffovou pasáží a pak nás dlouhé chvíle nechají naslouchat zoufalému křiku uvězněných duší či mantrického zpěvu. A kytara si brnká. Na nejvyšší míru působivé.
"Those" není jednoduchá deska. Názor se na ni utváří postupně. S přibývajícím množstvím poslechů se odrývají další a další vrstvy tohoto promyšleného díla. A ona promyšlenost se přenesla i do balení: Místo obligátního bookletu s texty máme v ruce trojici čtvercových karet s bezútěšnými kresbami umělce Maxime Taccardiho. A v přebalu je oválný otvor a nám se tak dostává do ruky možnost udělat si obal posle svých představ a nálady. A že ta nálada bude postupně temnět…
Bezútěšní COLDCELL se posluchači otevírají postupně, ale stojí to za to. Those je temná, atmosférická deska, která omotává a vtahuje do černého jícnu řezavé atmosféry.
9 / 10
Skladby
1. Growing Girth
2. Entity I
3. Seize The Whole
4. Tainted Thoughts
5. Sleep Of Reason
6. Entity II
7. Drought In The Heart
8. Heritage
Diskografie
Those (2017) Lowlife (2015) Generation Abomination (2013)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.