Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Melodický heavy/speed/power metal už je na světě dobrých třicet let a o to to samozřejmě mají těžší všichni ti jeho dnešní představitelé, kteří, stejně jako početné zástupy jim podobných před nimi, podlehli lákavému volání kovu a vzrušivé melodie. Jistěže narážím na fakt, podle nějž už z principu nelze v tomhle ranku po takové době vymyslet něco zásadně odlišného, neboť jeho mantinely jsou jasně dány a nesvedl by s nimi nic ani blahé paměti Harry Potter.
Tyhle řádky jsem si mohl odpustit, pochopitelně, protože to všichni dávno víme, všichni už jsme o tom miliónkrát četli a psát podobným způsobem je klišé z nejklišovitějších. Co si však počít, když se zaposloucháte do alba, které na tuhle tezi otiskuje svůj palec na znamení jasného souhlasu a bezpodmínečné kapitulace?
„Decennium Primum“, jak už samotný překlad jeho názvu z latiny napovídá, je pátým řadovým albem, jenž uzavírá první desetiletku v podání slovenských SIGNUM REGIS. Kapely tedy již velmi slušně zavedené, v jejíchž řadách domácí posluchač nejpravděpodobněji identifikuje baskytaristu Ronnieho Königa (SYMPHONITY, VINDEX) a zpěváka Mariána „Mayo“ Petranina (CASTAWAY nebo také někdejší KING DIAMOND Revival). Dohromady hoši, jak zřejmo, drtí ten nejmelodičtější z těžkých kovů, a soudě dle samotného alba (s jeho předchůdci jsem ještě neměl tu čest), jde jim to na výbornou, oprostíme-li se tedy poněkud od „kacířských“ myšlenek v úvodu celé téhle recenze.
Znalcům rychlých a melodických poměrů jistě není třeba našeptávat, koho všeho můžou mezi řádky „Decennium Primum“ zaslechnout. HELLOWEEN a RHAPSODY především, ale samozřejmě by se dalo i dále spekulovat a vyjmenovávat, což už ovšem souvisí s tím, jak se celá tahle scéna tam a zpět a stále dokola navzájem ovlivňuje. Podstatné pro SIGNUM REGIS je, že jsou velice dobře zorientovaní, a že jejich tvorba je skutečnou tvorbou a nikoliv jen bezduchým mlácením stylové slámy.
Album proto působí velmi uceleně, s utříbeným obsahem a nepřeslechnutelnou kvalitou. Nenabízí prakticky žádné hluché místo, mnohdy je skutečně až vynalézavě barevné (za všechny třeba drobná radůstka v podobě úvodního, eponymního intra či pomalejší pamlsek „Kingdom Of Light“) a snaží se být opravdu instrumentálně hodně zvučné, aniž by to ovšem přecházelo v nějaký násilně progresivní nádech, který už by mohl někoho otrávit. Velmi dobře do toho zapadá i poněkud hrubší a silovější projev Maya Petranina, jenž je tím pádem více než stoprocentním pátým nástrojem, dodávajícím celkovému výrazu potřebnou ostrost a výbušnost. A samozřejmě, že ani pro pořádnou ránu se nejde daleko – taková „Thunder And Rain“, jíž osobně řadím na úplný vrchol celé nahrávky, je tak dramatický kousek, až to skoro vypadá, že byl vyšlechtěn přímo v powermetalové laboratoři metalové akademie věd. Tak mocně skutečně působí a funguje.
Melodický heavy/speed/power metal si tudíž může udělat další zářez na pažbě, tedy na její neodvrácené straně, na té, kam se znamenají věci povedené a ještě povedenější. SIGNUM REGIS a jejich „Decennium Primum“ tam zcela nepochybně patří.
1. Decennium Primum
2. Unfold The Mystery
3. Damnatio Ad Bestias
4. Screaming For Justice
5. Kingdom Of Light
6. The Future King
7. Well Deserved
8. Thunder And Rain
9. Train To Neverland
10. A Psalm Of Life
Diskografie
Addendum Primum (EP) (2017) Decennium Primum (2017) Chapter IV: The Reckoning (2015) Through The Storm (EP) (2015) Exodus (2013) The Eyes Of Power (2010) Signum Regis (2008)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.