Melodický heavy/speed/power metal už je na světě dobrých třicet let a o to to samozřejmě mají těžší všichni ti jeho dnešní představitelé, kteří, stejně jako početné zástupy jim podobných před nimi, podlehli lákavému volání kovu a vzrušivé melodie. Jistěže narážím na fakt, podle nějž už z principu nelze v tomhle ranku po takové době vymyslet něco zásadně odlišného, neboť jeho mantinely jsou jasně dány a nesvedl by s nimi nic ani blahé paměti Harry Potter.

Tyhle řádky jsem si mohl odpustit, pochopitelně, protože to všichni dávno víme, všichni už jsme o tom miliónkrát četli a psát podobným způsobem je klišé z nejklišovitějších. Co si však počít, když se zaposloucháte do alba, které na tuhle tezi otiskuje svůj palec na znamení jasného souhlasu a bezpodmínečné kapitulace?

„Decennium Primum“, jak už samotný překlad jeho názvu z latiny napovídá, je pátým řadovým albem, jenž uzavírá první desetiletku v podání slovenských SIGNUM REGIS. Kapely tedy již velmi slušně zavedené, v jejíchž řadách domácí posluchač nejpravděpodobněji identifikuje baskytaristu Ronnieho Königa (SYMPHONITY, VINDEX) a zpěváka Mariána „Mayo“ Petranina (CASTAWAY nebo také někdejší KING DIAMOND Revival). Dohromady hoši, jak zřejmo, drtí ten nejmelodičtější z těžkých kovů, a soudě dle samotného alba (s jeho předchůdci jsem ještě neměl tu čest), jde jim to na výbornou, oprostíme-li se tedy poněkud od „kacířských“ myšlenek v úvodu celé téhle recenze.

Znalcům rychlých a melodických poměrů jistě není třeba našeptávat, koho všeho můžou mezi řádky „Decennium Primum“ zaslechnout. HELLOWEEN a RHAPSODY především, ale samozřejmě by se dalo i dále spekulovat a vyjmenovávat, což už ovšem souvisí s tím, jak se celá tahle scéna tam a zpět a stále dokola navzájem ovlivňuje. Podstatné pro SIGNUM REGIS je, že jsou velice dobře zorientovaní, a že jejich tvorba je skutečnou tvorbou a nikoliv jen bezduchým mlácením stylové slámy.

Album proto působí velmi uceleně, s utříbeným obsahem a nepřeslechnutelnou kvalitou. Nenabízí prakticky žádné hluché místo, mnohdy je skutečně až vynalézavě barevné (za všechny třeba drobná radůstka v podobě úvodního, eponymního intra či pomalejší pamlsek „Kingdom Of Light“) a snaží se být opravdu instrumentálně hodně zvučné, aniž by to ovšem přecházelo v nějaký násilně progresivní nádech, který už by mohl někoho otrávit. Velmi dobře do toho zapadá i poněkud hrubší a silovější projev Maya Petranina, jenž je tím pádem více než stoprocentním pátým nástrojem, dodávajícím celkovému výrazu potřebnou ostrost a výbušnost. A samozřejmě, že ani pro pořádnou ránu se nejde daleko – taková „Thunder And Rain“, jíž osobně řadím na úplný vrchol celé nahrávky, je tak dramatický kousek, až to skoro vypadá, že byl vyšlechtěn přímo v powermetalové laboratoři metalové akademie věd. Tak mocně skutečně působí a funguje.

Melodický heavy/speed/power metal si tudíž může udělat další zářez na pažbě, tedy na její neodvrácené straně, na té, kam se znamenají věci povedené a ještě povedenější. SIGNUM REGIS a jejich „Decennium Primum“ tam zcela nepochybně patří.