Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dokázali vzít letní prázdninovou atmosféru a dokonale ji přetavit do matematické instrumentálky. Je až s podivem, s jakou lehkostí tato kalifornská omladina dokáže předkládat progresivní a technicky nápadité pasáže bez toho, aby se vám z jejich složitosti začala točit hlava. Tam, kde ostatní „pidliky“ nahrávky, kolem kterých létají parciální zlomky, vyžadují soustředěný poslech a šálek zeleného čaje, si CHON vystačí s pár letními koktejly pro zlepšení nálady. Málokterá kapela dokáže zabalit progresivní instrumentální hudbu do tak obrovské hmoty z čiré bezstarostnosti. Dá se tedy říci, že CHON i na posledním albu dělají to, v čem mě přesvědčili a zaujali na minulé desce „Grow“. Jejich hudební feel je bezedným zdrojem prosluněného optimismu.
Kapelu od minulé desky opustil basák se sympatickým jménem Drew Pelisek a uvolnil tak místo, na které se po šesti letech vrátil Esiah Camarena. Tím se klan rodu Camarenů ve skupině rozrostl na tři členy, takže je záhodno mluvit o rodinné kapele. V použití basy se ale příliš nezměnilo. Co lze pozorovat, jsou změny ve zvucích, se kterými si kluci více hrají. To se týká jak kytar samotných, tak kouzlení s celkovým soundem nahrávky. Co opět nedokážu překousnout, jsou pokusy vpašovat do skladeb celkem zbytečný zpěv.
„Homey“ je deska, kde se hravost, lehkost, radost z hudby a nekonvenční postupy snoubí s instrumentální ekvilibristikou. Opět se jim povedlo vytvořit nahrávku, která je nakažlivě milá.
ich prve EP bolo vitanym osviezenim, namiesto natlakovanych sedemstruniek jazzove hratky s clean soundom... toto je ale uz fakt humus, priteplene az to boli....
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.