Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro fanoušky metalové moderny, které trochu zarmoutila poslední deska ANIMALS AS LEADERS tu je nový počin australského klučiny, který si říká PLINI. Všechno, co mi chybělo u poslední desky bandy kolem Tosina Abasiho, je tady k nalezení. Aranžérská citlivost a atmosféra pak nejvíce. Jeho jazz-fusion koketující s djentem a metalem si i přes instrumentální složitosti uchovává relaxačního ducha. Nemám pocit, že jde o suchou a chladnou přehlídku technicky obdařených hudebníků, jeho hudba nese emoce, je v ní cosi niterného.
Ambientní a artrockové prvky dodávají debutové desce punc decentnosti a přístupnosti. Při tom všem stíhá košatě měnit herní styly a polohy od jemných mlhavých ploch, přes heroická sóla až po riffující metalové rozbušky. A to nejen on, ale i jeho spoluhráči Troy Wright a Simon Grove.
Pokud bych měl z minulého roku vypíchnout jednu progresivně orientovanou desku, bude to tato. Dá se bez nadsázky říci, že PLINI hned svojí první nahrávkou přebírá štafetu a vede peloton na poli kapel, které hledají v progresivní tvrdé hudbě a je to v současně době on, kdo definuje trendy, jež budou v následujících létech kopírovat zástupy jeho ještě mladších nohsledů. A přeji mu to. Dělá to totiž moc dobře!
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.