Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dan Tompkins je známý hlavně jako zpěvák britské djent party TESSERACT nebo prog metalových SKYHARBOR. Ale tendence zkoušet i jinou hudbu předvedl třeba v experimentálním projektu WHITE MOTH BLACK BUTTERFLY, kde plně uplatnil svoji přirozeně jemnou barvu hlasu, schopnost emotivního vokálního projevu, ale i skladatelskou potenci. A snahy hudbu nejen produkovat, ale i skládat, dovršil svými sólovými deskami. I když mluvit o deskách je zatím trochu nepřesné, letošní „Ruins“ je totiž jen jeho poněkud pozměněná a přepracovaná prvotina „Castles“.
Pokud byla deska „Castles“ často velmi intimním a do klidné emotivnosti utopeným dílem, těžícím z Danova specifického vokálu, neoddiskutovatelné schopnosti nacházet působivé melodie i budovat hezké aranže skladeb, pak „Ruins“ jde proti logice naznačené názvy desek. Hrady se nerozpadají na rozbité ruiny, ale naopak jsou přebudovány na vznosné zámky. Daniel zachoval základy i nosné stěny, ale změnil štukování a vývěsní štíty. Zůstaly tedy základní stavby skladeb i melodie, zachovány jsou texty a vokální projev zůstal také téměř beze změny. Zaznamenáme pouze občasné odchylky do agresivnějšího řevu jako třeba v druhé půlce „Tyrant“ nebo klipovky „Ruins“. Kromě názvů skladeb se však výrazně proměnily aranže včetně tempa, na „Castles“ dominantní elektronika šla do pozadí a nastoupily kytary, riffy a hutnější celkový zvuk. Daniel tím posunul své skladby někam na kompromisní hranici mezi uvolněnou vzdušností původní verze a kytarovou důrazností jeho domovských TESSERACT.
Proměna je tedy nakonec výrazná, „Ruins“ se stalo jednoznačným rockovým albem plným přesahů dále do metalu a djentu, o což se postarali také kytaroví hosté. V úvodní skladbě „Wounded Wings“ můžeme slyšet australského virtuaoza PLINI, závěrečnou „The Gift“, která je jako jediná novou skladbou, pak obohatil Matt Heafy z TRIVIUM. Za proměnou je jako spolutvůrce podepsán i Paul Ortiz alias CHIMP SPANNER. Všechny tyto aspekty posouvají desku do velmi působivé polohy a celkem silné melodie v novém provedení získávají na výraznosti.
Skladby na „Ruins“ získaly to, co jim chybělo v původním provedení, a to je dravost a živost. Nádherně se to projevuje především v prvních dvou skladbách, kdy „Wounded Wings“ je poháněná kytarovou bravurou od PLINI, titulní „Ruins“ zase těží z výborných melodií a dokonale stupňované aranže, kde se z klidnějšího úvodu postupně dostaneme k hrubému a vyhrocenému vyvrcholení. Trochu škoda, že další skladby už nejsou schopny tento vysoký standard udržet a postupně se propadají do jisté rutiny, ze které vytrhne až opět silně dynamická závěrečná „The Gift“. I když za zmínku stojí ještě minimálně hitová „Empty Vows“, která mi něčím ve své atmosféře připomněla Finy POETS OF THE FALL. Každopádně se Danovi povedlo vytěžit nově ze starého materiálu slušnou desku a mnohdy diskutabilní předělávání vlastních děl do nových verzí v tomto případě dopadlo úspěšně a rozhodně mělo smysl.
Dan Tompkins předělal svou prvotinu, obohatil kytarovou důrazností a vytěžil z materiálu maximum. Posunul tím své dílo blíže k posluchačům svých domovských TESSERACT.
1. Wounded Wings (feat. Plini)
2. Ruins
3. Tyrant
4. Stains of Betryal
5. Empty Vows
6. Sweet the Tongue
7. A Dark Kind of Angel
8. The Gift (feat. Matthew K Heafy)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.