Dan Tompkins je známý hlavně jako zpěvák britské djent party TESSERACT nebo prog metalových SKYHARBOR. Ale tendence zkoušet i jinou hudbu předvedl třeba v experimentálním projektu WHITE MOTH BLACK BUTTERFLY, kde plně uplatnil svoji přirozeně jemnou barvu hlasu, schopnost emotivního vokálního projevu, ale i skladatelskou potenci. A snahy hudbu nejen produkovat, ale i skládat, dovršil svými sólovými deskami. I když mluvit o deskách je zatím trochu nepřesné, letošní „Ruins“ je totiž jen jeho poněkud pozměněná a přepracovaná prvotina „Castles“.

Pokud byla deska „Castles“ často velmi intimním a do klidné emotivnosti utopeným dílem, těžícím z Danova specifického vokálu, neoddiskutovatelné schopnosti nacházet působivé melodie i budovat hezké aranže skladeb, pak „Ruins“ jde proti logice naznačené názvy desek. Hrady se nerozpadají na rozbité ruiny, ale naopak jsou přebudovány na vznosné zámky. Daniel zachoval základy i nosné stěny, ale změnil štukování a vývěsní štíty. Zůstaly tedy základní stavby skladeb i melodie, zachovány jsou texty a vokální projev zůstal také téměř beze změny. Zaznamenáme pouze občasné odchylky do agresivnějšího řevu jako třeba v druhé půlce „Tyrant“ nebo klipovky „Ruins“. Kromě názvů skladeb se však výrazně proměnily aranže včetně tempa, na „Castles“ dominantní elektronika šla do pozadí a nastoupily kytary, riffy a hutnější celkový zvuk. Daniel tím posunul své skladby někam na kompromisní hranici mezi uvolněnou vzdušností původní verze a kytarovou důrazností jeho domovských TESSERACT.

Proměna je tedy nakonec výrazná, „Ruins“ se stalo jednoznačným rockovým albem plným přesahů dále do metalu a djentu, o což se postarali také kytaroví hosté. V úvodní skladbě „Wounded Wings“ můžeme slyšet australského virtuaoza PLINI, závěrečnou „The Gift“, která je jako jediná novou skladbou, pak obohatil Matt Heafy z TRIVIUM. Za proměnou je jako spolutvůrce podepsán i Paul Ortiz alias CHIMP SPANNER. Všechny tyto aspekty posouvají desku do velmi působivé polohy a celkem silné melodie v novém provedení získávají na výraznosti.

Skladby na „Ruins“ získaly to, co jim chybělo v původním provedení, a to je dravost a živost. Nádherně se to projevuje především v prvních dvou skladbách, kdy „Wounded Wings“ je poháněná kytarovou bravurou od PLINI, titulní „Ruins“ zase těží z výborných melodií a dokonale stupňované aranže, kde se z klidnějšího úvodu postupně dostaneme k hrubému a vyhrocenému vyvrcholení. Trochu škoda, že další skladby už nejsou schopny tento vysoký standard udržet a postupně se propadají do jisté rutiny, ze které vytrhne až opět silně dynamická závěrečná „The Gift“. I když za zmínku stojí ještě minimálně hitová „Empty Vows“, která mi něčím ve své atmosféře připomněla Finy POETS OF THE FALL. Každopádně se Danovi povedlo vytěžit nově ze starého materiálu slušnou desku a mnohdy diskutabilní předělávání vlastních děl do nových verzí v tomto případě dopadlo úspěšně a rozhodně mělo smysl.