„Atonement” jako by představovalo průřez tvorbou kapely za posledních sedm let s reprezentativními odbočkami až někam ke „Close To A World Below“ navrch. Jestliže předešlá sbírka „Kingdom Of Conspiracy“ byla místy sešitá tak trochu horkou jehlou, novinka se mi jeví barevnější a po dramaturgické stránce více promyšlenější. Z lysé mozkovny jednoho z nejvíce svojských skladatelů, jenž v USDM kdy působil, vypadly i tentokráte silné a jasně memorovatelné riffy – jestliže „Majesty And Decay“ má svou „A Glorious Epoch“, „Providence“ zase disponuje „What They Bring“ a „Kingdom Of Conspiracy“ či „The Great Sleep“, tak „Atonement“ se honosí temným triem „When The Jackals Come“, „Fostering The Divide“ a „Lower“ nebo členitou titulní skladbou. Jestliže minulé album (narozdíl od jemu předešlého EP „Providence“) neobsahovalo žádný vyložený „hit“, tak „Atonement“ jich ve svém tracklistu ukrývá hned několik. Ten nejzásadnější se nachází na deváté pozici pod visačkou „Above All“, ze začátku poměrně nenápadné kompozici rozjíždějící se ústředním „groovy“ riffem, jenž znenadání přeroste v epický, vygradovaný refrén, opentlený chytlavou melodickou linkou. Klobouky dolů před kytarovým mágem však budeme mít šanci smeknou ještě několikrát, třeba hned v následujících dvou položkách „The Power Of Gods“ a „Epiphany“ totiž pan Vigna rozhodí jakoby jen tak bokem tolik výrazných riffů, že by na nich každá druhá kapela mohla vystavět rovnou celé album. Poklonkování geniálnímu strunníkovi však zdaleka nekončí, je nutno dodat, že Vignovi se povedla i celá řádka pasáží, kde je jeho jindy vznešená kytara najednou zneklidňující, nepříjemně plíživá, jedovatá a nervózně roztěkaná. Ódu na počínání lysého mefista zakončíme konstatováním, že na „Atonement“ mu to sluší i v pozici kytarového hrdiny – rozmáchlá a košatá sóla v „Rise The Heretics“, „Thrown To The Fire“, „Destructive Currents“ nebo „Lower“ jsou tomu jasným dokladem.

Desátá řadová kolekce IMMOLATION je vskutku reprezentativní žánrovou oslavou, nebojím se říci, že máme co dočinění se zatím nejlepším výliskem od vydání „Close To A World Below“. Americká USDM legenda je v bezmála třicátém (!) roce své existence v naprosto excelentní formě. Mám pocit, že veškeré zásadní ingredience a trademarky kapely jsou zde v dokonalé rovnováze – IMMOLATION si dokázali uchovat svůj pověstný temný „vibe“, navzdory okleštěnému manévrovacímu prostoru konzervativního USDM jsou skladatelsky nesmírně variabilní, tahají z rukávu skutečně silné riffy, dokážou být epičtí, majestátní, ale stejně tak i obhroublí, studení a nepřátelští. Není se čemu divit, že celé zástupy následovníků se s větším či menším úspěchem snaží v počínání skutečné žánrové legendy najít svou inspiraci. IMMOLATION – kapela jako žádná jiná.