TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Do Vánoc sice ještě nějaký ten pátek zbývá, nicméně newyorkská death metalová stálice naděluje pod pomyslný stromeček již v těchto dnech. Prostřednictvím labelu Scion Audio/Visual totiž vydává nové pětiskladbové EP „Providence“, jež si každý z vás může bezplatně stáhnout na stránkách výše zmíněné společnosti (nejedná se o první krok Scion A/V na poli extrémnější produkce, nedávno jste si mohli stejně namáhavým způsobem obstarat i EP „The Sleeping Gods“ od norských ENSLAVED). IMMOLATION navíc nezůstanou jen u „internetové distribuce“, neb účastníci jejich právě probíhající koncertní štace budou mít šanci získat kopii „Providence“ i ve formě fyzické a ani v tomto případě to nebude stát jedinou těžce vydřenou bankovku.
Velká škoda, že svojí vlastní fyzickou kopií nových IMMOLATION zatím nedisponuji, s radostí bych ji totiž zařadil hned po bok loňského fenomenálního záznamu „Majesty And Decay“. Důvodem není posedlost abecedou ani přehnaný respekt k časové posloupnosti, v této chvíli bereme v potaz pouze a jen hledisko kvalitativní. Spolu s „Majesty And Decay“ k nám totiž konečně dorazil sivý přízrak starých časů, sirnatý zápach „Failures For Gods“ i žár věčně spalujícího ohně „Close To A World Below“. Po dlouhých deseti letech se vrátili praví IMMOLATION a nový záznam „Providence“ tento nesmírně pozitivní fakt jen a jen podtrhuje.

Necelých dvacet minutek dlouhé EP rozhodně není žádným kompilátem odřezků, co zůstaly vězet pod panskými stoly po přípravě osmého řadového záznamu, ba právě naopak, příkladně reprezentuje druhou mízu jedné z největších death metalových kapel, která kdy za oceánem vyrostla. Zpět je ona tolik typická potemnělá atmosféra i skladatelský um složit chytlavou kompozici a přitom se nezpronevěřit hluboko zakořeněným USDM hodnotám, složit jasně memorovatelnou pasáž a neustoupit byť jen o milimetr z pracně vydobytých pozic, neubrat ani gram na důrazu, ani miligram na neotesané hrubosti. Jaký to rozdíl oproti záznamům typu „Shadows In The Light“ či „Harnessing Ruin“, kde se IMMOLATION v nové sestavě vyloženě hledali a poměrně neohrabaně se pokoušeli nalézt toho času ztracenou půdu pod nohama.
„Providence“ disponuje o trochu méně masivní produkcí než jeho předchůdce a celkově více sází na melodickou stránku věci. Lysý pekelník Robert Vigna opět vytahuje ze své šestistrunky vysoce návyková sóla (zároveň však i jistým způsobem znepokojivá), současně ovšem nezapomíná ani na svůj další typický trademark, totiž na krátké, jakoby „uskřípnuté“ disharmonické riffy, které tvoří odpovídající protiváhu již zmíněným melodickým vsuvkám (tento kontrast je dotažen k dokonalosti na monolitu „Close To A World Below“, kde se ve vrcholné formě představilo nejsilnější kytarové duo v historii IMMOLATION ve složení Vigna/Wilkinson). Pokud bych měl na „Providence“ vyhledat nějaké to negativum, zmínil bych absenci podobně působivých gigantických riffů, jež mi při poslechu „Majesty And Decay“ rozemlely sluchové kůstky do slova na prach.
Posudek pro dnešek uzavírám tvrzením o více než důstojném dovětku „Majesty And Decay“. Pokud si tahle kapela udrží současnou formu, očekávejme věci z kategorie nevšedních. IMMOLATION jsou definitivně zpět.
![IMMOLATION (logo] IMMOLATION (logo]](https://www.metalopolis.net//files/pictures/articlespics/immolation_pro03.jpg)
"Providence" reprezentuje více než důstojný dovětek loňského eposu "Majesty And Decay". Pokud si tahle kapela udrží současnou formu, očekávejme věci z kategorie nevšedních. IMMOLATION jsou definitivně zpět.
8 / 10
Ross Dolan
- zpěv, baskytara
Robert Vigna
- kytara
Bill Taylor
- kytara
Steve Shalaty
- bicí
1. What They Bring
2. Illumination
3. Still Lost
4. Providence
5. Swallow The Fear
Descent (2026)
Acts Of God (2022)
Atonement (2017)
Kingdom Of Conspiracy (2013)
Providence (EP) (2011)
Majesty And Decay (2010)
Shadows In The Light (2007)
Hope And Horror (EP) (2007)
Harnessing Ruin (2005)
Bringing Down The World (DVD) (2004)
Unholy Cult (2002)
Close To A World Below (2000)
Failures For Gods (1999)
Here In After (1996)
Stepping On Angels... Before Dawn (Compilation) (1995)
Promotional Demo (demo) (1994)
Dawn Of Possession (1991)
Demo II (demo) (1989)
Demo I (demo) (1988)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Scion Audio/Visual
Stopáž: 18:56
Download link k dispozici na: http://www.scionav.com
masaker parádička
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.





