Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Veľmi príjemne sa počúva tento nový KREATOR. A vôbec, radosť sledovať ich vývoj v posledných rokoch – v štúdiovej a rovnako tak koncertnej forme. Štrnásty album v diskografii päť rokov po veľmi dobre prijatom monštruóznom záreze „Phantom Antichrist“ opäť nikoho nenechá na pochybách, ktože je absolútnou európskou thrashovou špičkou.
Veľmi ma baví, ako vedia Mille a jeho horda s prehľadom zakomponovať do súčasnej tvorby tie najmelodickejšie prvky zo zdanlivo slepej uličky svojho hudobného vývoja – mám samozrejme na mysli temné deväťdesiate roky, keď po albumoch „Outcast“ a „Endorama“ padli KREATOR na svoje komerčné dno, no po umeleckej stránke dosahovali nečakané experimentálne výšiny.
Vrátili sa silní ako nikdy predtým – od roku 2001 a dosky „Violent Revolution“ im jednoducho ide karta na všetkých frontoch. Vydávajú už len dobré a výborné albumy. Ostatné dva kusy sa nebojím označiť za vynikajúce a ten najnovší, v názve gréckou mytológiou inšpirovaný „Gods Of Violence“ dokonca za lepší ako bol jeho mocný predchodca „Phantom Antichrist“. Dôvodom sú práve tie melódie a väčší cit skladateľov pre chytľavé momenty.
Ide o naskutku hymnický album. Veď si len zoberte verným fanúšikom venovanú hulákačku „Hail To The Hordes“, ktorá v mnohom nadväzuje na pecku „United In Hate“ z predchádzajúcej dosky. Alebo štadiónovku „Satan Is Real“, titulnú skladbu, svižný odpich v podobe „World War Now“, singlovú rúbanicu „Totalitarian Terror“ - KREATOR tu proste precízne nahrali songy, ktoré budú stopercentným spôsobom fungovať na koncertoch.
Novinka je presvedčivá aj po zvukovej stránke. Osvedčený Jens Bogren zvolil v jeho štúdiách Fascination Street nadýchanejší, priestornejší, menej natlakovaný zvuk. Úplne perfektne to korešponduje s melodickejšou tvárou kapely, ktorá však zároveň nepostráda prepotrebnú brutalitu. Všetko je tu dokonalým spôsobom vybalansované.
Hit za hitom sa na nás valí. Melodické vyhrávky, jemné symfonické vsuvky v decentných aranžmánoch dávajú ešte viac vyniknúť nekompromisnému thrashovému besneniu. KREATOR sa veľmi umne hrajú s dynamikou skladieb – Mille to veľmi pekne vystihol v najnovšom čísle amerického časopisu Decibel, keď povedal, že KREATOR sú fanúšikovia tradičného metalu a on sám má rád chytľavé skladby. Metal v jeho ponímaní musí byť extrémny a melodický zároveň. „Gods Of Violence“ je v tomto smere vskutku vydarená misia.
Opäť sa natískajú príjemné myšlienky o trvalej udržateľnosti nášho obľúbeného hudobného žánru – veď si to len zoberte, KREATOR sú na scéne od roku 1982, debutovali v roku 1985 a v roku 2017 vydajú takýto fantastický album. Agresívny a súčasne plný hitov. Idem si veru rýchlo pustiť moju srdcovku „Fallen Brother“; ak máte radi sofistikovaný thrash, určite si na „Gods Of Violence“ tiež nájdete to svoje. Thrashový album roka? Je dosť dobre možné, že je o ňom rozhodnuté už teraz v januári.
1. Apocalypticon
2. World War Now
3. Satan Is Real
4. Totalitarian Terror
5. Gods Of Violence
6. Army Of Storms
7. Hail To The Hordes
8. Lion With Eagle Wings
9. Fallen Brother
10. Side By Side
11. Death Becomes My Light
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.