Snad nikomu nemusím do hloubky představovat německé nestory thrash metalového žánru KREATOR, kteří chrlí do světa už přes dvacet let svoje neotesané morbidní vize. Na této kapele jsem vždy oceňoval jejich nekompromisní přístup k vlastní tvorbě, ať už v raném a z dnešního pohledu velmi archaickém období („Endless Pain“ a „Pleasure To Kill“), kdy se tito essenští teenageři teprve zaučovali v hudebním řemesle a svou tvorbu tlačili skrze v té době neslýchanou brutalitu, přes období, kdy již nalezli svůj výraz a stanuli na pomyslném trůnu německého thrashe (vrcholná alba „Terrible Certainty“, „Extreme Aggression“ a „Coma Of Souls“), tak i v devadesátých letech, kdy měli dosti odvahy a snahy se stylově posouvat. Důkazem, který jim v tomto směru dodnes slouží ke cti, budiž skvělá a na německou metalovou kapelu poměrně netradiční alba („Renewal“, „Outcast“ nebo „Endorama“). Dnes se však vrátíme téměř na pomyslný začátek jejich pestré dráhy. Ke druhému albu „Pleasure To Kill“, které bylo jakousi odpovědí na brutální alba tehdejších amerických kapel v čele se SLAYER.

V roce 1986 byli KREATOR stejně jako kolegové ze SODOM a DESTRUCTION ještě trojčlennou formací (druhý kytarista Jurgen „Tritze“ Trzebiatowski přišel až po nahrávání zmíněného alba), ale že by to bylo nějakým způsobem poznat se vůbec říct nedá. Kromě nenávistně řvoucího kytaristy Milleho Petrozzy, kterému bylo v době vydání „Pleasure To Kill“ teprve sladkých osmnáct, v kapele působil ještě stejně starý „druhý šéf“ Jurgen Reil, tehdy hrdě používající přízvisko „Ventor“, který kromě zdatné obsluhy bicí artilérie také trápil v několika skladbách svoje nemocné hlasivky, od čehož v budoucnu upustil. Třetím do party byl baskytarista Rob Fioretti, který to u KREATOR vydržel až do roku 1993, tudíž byl u všech zásadních alb jejich ortodoxně thrashového období a ještě si stačil na albu „Renewal“ zaexperimentovat. Album „Pleasure To Kill“ (86) je do dnešních dnů bráno jako bezpečně nejtvrdší, co kdy Milleho partička zplodila. Velkolepé intro před námi rozprostře pohled na zakrvavenou bitevní pláň plnou padlých středověkých válečníků a rudý soumrak, který zaplavil toto místo lidského utrpení, s sebou přinesl i hejna kroužících krkavců prahnoucích po čerstvém mase. Památný vpád do alba v podobě nespoutané smršti „Ripping Corpse“, začínající Milleho pověstným výkřikem, rozmetá na kusy zbytky přeživších a my jen s údivem pozorujeme kolik zápalu a energie v sobě tenkrát měla tato kohorta neotesaných germánských mladíčků. Následuje Ventorem vyřvávaná „Death Is Your Saviour“, jejíž varovný název nám oznamuje, že nás nečeká nic než nekonečná bolest a utrpení a tudíž smrt bude naším jediným spasitelem. Mladická naštvanost, rychlost, agrese, ale z dnešního pohledu i naivita, to vše jsou přívlastky této archaické nahrávky, která v Evropě vzedmula obrovskou vlnu zájmu o tento nový stylový fenomén metalového žánru. Třetí a titulní „Pleasure To Kill“ jakoby byla stěžejní hymnou tehdejších KREATOR. Skladba, která v sobě zhmotňuje to nejlepší, co tehdy mohla tato formace ze sebe vyždímat. Nevelká technická vyspělost byla zastoupena obdivuhodným zápalem pro věc. Následuje poměrně volňejší „Riot Of Violence“, zpívaná opět bubeníkem Ventorem. Horrorová a válečnická náplň textů nemine ani následující kousky „The Pestilence“, „Carrion“ a „Command Of The Blade“, které jsou taktéž plné nenávisti a zvířecké agrese. Album zakončuje „Under The Guillotine“, která neodmyslitelně patří do živého setu kapely do dnešních dnů.

Z dnešního pohledu je raná tvorba KREATOR opravdu velmi naivní, ale její vliv na novější generace (hlavně black metalových) kapel je neoddiskutovatelný. Ve své době šlo o jedno z nejtvrdších a nejrychlejších alb, jaké kdy spatřilo světlo světa, o album, ke kterému se dnes hlásí desítky či stovky následovníků a které bylo u toho, když se metalová muzika začala rozvětvovat a posouvat k mnohem tvrdším extrémům. Jde o album, jenž položilo základy extrémnějším metalovým žánrům. Sami KREATOR jej však v budoucnosti mnohokrát překonali, stejně tak jako jejich následovníci, ale o to vůbec nejde – „Pleasure To Kill“ je prostě klasikou své doby.