Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S druhým albumom sa vracia spolok, ktorý subjektívne považujem za čosi ako súčasnú anglickú BDM jednotku. Londýnčanov UNFATHOMABLE RUINATION sme si podrobnejšie priblížili pri ich debute, od vydania ktorého prebehli už štyri roky. Medzi ním a novinkou vyšlo v roku 2014 EP „Idiosyncratic Chaos“, na ktorom sa UR predstavili v päťčlennej zostave. Druhým gitaristom sa stal Sicílčan Rosario Piazza (ex-CADAVER MUTILATOR, hrá aj v londýnskych THE BODY FARM) a post vokalistu po Danielovi Neagoem prevzal Ben Wright (ex-FLESHROT). Deväťskladbová novinka je na svete od augusta, tak si povieme, čo ešte majú UR nového.
Skladateľským vrecom zatriasli celkom prudko, vysypalo sa z neho vyše trištvrte hodiny prvotriednej brutálnej a technickej deathmetalovej smršti. Brutalitu spomínam na prvom mieste, hrá sa tu síce technicky, žiadne hľadanie krásy v jednoduchosti, ale kompozičná prešpekulovanosť je skvelo zabalená do zničujúcej surovosti, nejedna pasáž vyznieva rovnako besne ako to, čo robia (tiež obdivuhodne technickí) INTERNAL SUFFERING. Skrátka hutná, útočná, avšak prepracovaná deathmetalová brutalita, v ktorej na druhej strane odchytíte mnoho zaujímavých gitarových motívov (niekedy im to aj trilkuje ako u ORIGIN), vydarené atmosférické harmónie, mnoho vyhrávok, precíznu hru basgitary a naozaj kvalitné bicie. Vokál je pochopiteľne naklonený skôr extrémnejšiemu, ale nie ugrganému hlbokému growlu, a oproti debutu je v skladbách viac náladových, uvoľnených, progresívne ladených pasáží. Pre niekoho možno rozriedenie brutality, podľa mňa však hudbu na „Finitude“ príjemne ozvláštňujú a obohacujú ju o ďalší rozmer.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.