Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Death metal vo svojej klasickej, štvrťstoročie starej podobe nikdy existovať neprestal, ale zvlášť v posledných niekoľkých rokoch zástupy kapiel, oživujúcich duchov legendárnych čias a skladajúcich pocty dávnym kultom naberajú na hustote. Stará Florida, staré Švédsko, stará Európa, to všetko sa v novej podobe hlási opäť, neraz veľmi dobre zvládnuté ľuďmi, ktorí zlatý vek zažili leda tak ako batoľatá. Nostalgici jasajú, stará škola oslovuje aj mladé generácie, hudobnícke i poslucháčske (podobne teraz ide thrash) a tento vietor chytajú do plachiet tak zavedené (Relapse), ako aj vyslovene špecializované (F.D.A. Rekotz) vydavateľstvá.
Bojovníkom za „ten pravý orechový“ death, black a podobný metal u severných susedov nad hlavami veje koruhva s emblémom Godz Of War Prod. a už pod ňou bojujú aj toruńskí ETERITUS. Nejde o nejakých teenagerov, ostrohy začali získavať už v 90. rokoch, vtedy prevažne u kadejakých pohansko-slovanských black a pagan zoskupení(NORTH a NEASIT si pamätám z dosť starých poľských fanzinov a neboli to len vyslovene lokálne záležitosti), v ETERITUS sa ale zhodli na tom, že stará láska nehrdzavie a venujú sa tu kovu smrti. Nesúdim ich predošlé hudobné aktivity, ak som ich počul, tak som už na ne aj zabudol, ale ETERITUS baví.
V prípade „Following The Ancient Path“ máme dočinenia s materiálom, ktorý keby vyšiel pred štvrťstoročím vo Švédsku, bol by dnes kultom na úrovni „Clandestine“, „Indecent And Obscene“ alebo „You’ll Never See“, a ETERITUS by patrili medzi posvätné rodinné klenoty tamojšej deathmetalovej scény. Poliakom inšpirácia touto érou a týmto teritóriom lezie z každej sekundy nahrávky, z každého riffu, z každého tónu. Ak chcete počuť deväť skladieb výborne urobeného, chytľavého, dobre skomponovaného a kryštalicky čistého švédskeho death metalu vzor 1990 – 1994, ETERITUS je voľba, ktorá nemá ako sklamať, je tam úplne všetko.
„Following...“ je skvelý album, ak ho vnímate ako stroj času, cestu do minulosti, zvuk, atmosféra a ponuré texty sú úplne autentické. V takom prípade nebudete ako negatívum vnímať to, že ETERITUS hrajú v prvom rade ako ENTOMBED v najlepších časoch, že v tomto základe sa často blysnú harmónie odkazujúce na DISMEMBER a na mnohých miestach to hrnie ako GRAVE v časoch, kedy mohli byť považovaní aj za najsurovejšiu DM kosu zo Švédska. Mám pocit, že ETERITUS nejde o nič iné, ako o hranie presne tejto hudby, robia to na úrovni a nemám strach o to, že by si nenašli fanúšikov. V podstate podobný prípad ako českí BRUTALLY DECEASED. Ten, kto má švédsku školu úplne najvyššie, by s hodnotením možno nešiel pod deviatku, ja trochu ušetrím, je to síce v zásade výborné a bezchybné, ale už počuté.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.