Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věru úsměvná to hesla, chtělo by se říci, v případě novinky amerických nestorů tohoto skomírajícího žánru ARMORED SAINT však nabírají reálné kontury. Šestá řadovka „Win Hands Down“ totiž velmi důrazně promluvila do žánrové kroniky a v celé své nahotě ukázala, jak zdánlivě ošuntělými zbraněmi sejmout pár divokých hus(listů).
Přiznám se, ARMORED SAINT nikdy nepatřili do mého zorného pole. Výjimkou budiž oslavovaná nahrávka „Symbol Of Salvation“, která i díky zdejším sobotním retrodýchánkům mé pozornosti nestihla uniknout a považuji ji za velice zdařilou. Zásadní informaci, že se po vyhazovu a nedůstojném nakládání s frontmanem ANTHRAX Johnem Bushem rozhodl sám principál oprášit dávno zašlou slávu bývalých heavymetalových hvězd, jsem úspěšně minul a proto mi i předchozí návratová deska „La Raza“ proklouzla mezi prsty.
O to je větším a milejším překvapením je setkání s „Win Hands Down“. Album kapelu nacházející se v nejlepších letech ukazuje jako ryze současnou, narvanou elánem, svěžími nápady a pořádnou zásobou nakažlivých melodií. Ty bývají v posledních letech nedostatkovým zbožím, přestože v hodnocení heavymetalové desky zaujímají zásadní roli.
ARMORED SAINT od úvodního hvizdu nedávají prostor k výdechu, pumpují to do vás s mladickou vervou a odhodláním. Jedna hymna střídá druhou, všudypřítomná a za ta léta nashromážděná energie je zde víc než patrná. I ten největší skeptik musí nad tímto počínání uznat, že se tady nehraje na nějaké plnění norem, a že si zkrátka páni v letech dali záležet, aby jejich šestý počin měl být zač oceněn. Též produkce, vhodně zvolený kompromis mezi čitelností a přirozenou nabroušeností, tomuto pocitu napomáhá.
Hvězdná sestava se pod taktovkou Joeyho Very od minulé desky definitivně semknula, dala se do dobré nálady a přichystala padesát minut kvalitní metalové zábavy, která je prosta zaprděných melodií, křečovitých sól či jakékoliv formy senility. Album pochopitelně táhne především bravurní výkon Johna Bushe, pějícího s obrovskou fazónou a vrozenou lehkostí. Snad by se dalo říci, že se jedná o jeho životní výkon, ale to by příznivci ANTHRAX neradi slyšeli, že? Na druhou stranu, pokud vám až doteď unikal smysl valících se salv superlativů na hrdlo slavíkovo, proč to nepřehodnotit právě na tomto místě?
Devět vzácně vyrovnaných skladeb přetéká pozitivní atmosférou, vládne šlapavou rytmikou, mrazí chytrou prací pánů šestistrunníků a dojímá úchvatným hlasovým fondem Johna Bushe. Heavy metal jako řemen a jedno z nejpříjemnějších překvapení tohoto roku. To je „Win Hands Down“ od ARMORED SAINT.
1. Win Hands Down
2. Mess
3. An Exercise In Debauchery
4. Muscle Memory
5. That Was Then, Way Back When
6. With A Full Head Of Steam
7. In An Instant
8. Dive
9. Up Yours
Diskografie
Win Hands Down (2015) La Raza (2010) Nod To The Old School (2001) Revelation (2000) Symbol Of Salvation (1991) Saints Will Conquer (1988) Raising Fear (1987) Delirious Nomad (1985) March Of The Saint (1984) Armored Saint (EP) (1983)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2015 Vydavatel: Metal Blade Records Stopáž: 51:00
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.