Už debutová nahrávka BEYOND CREATION způsobila v prog/tech/death metalových vodách poměrně značný rozruch. Do té doby prakticky neznámá kapela se prostřednictvím „The Aura“ dokázala z ničeho vyšvihnout rovnou mezi tu nejužší žánrovou smetánku a znenadání tak stanout po boku prvoligových sestav formátu OBSCURA, AUGURY, GOROD, QUO VADIS nebo třeba ARCHSPIRE. Ovšem ti, kteří před samotným poslechem sbírky nejprve moudře nahlédli do bookletu dekorovaného zcela typickou malůvkou z dílny Marca Hasmanna a prostudovali sestavu včetně nástrojového obsazení, nemohli být výkonem BEYOND CREATION zas až tak šokováni. Když se studiových prací aktivně účastní québecká baskytarová persona číslo jedna, tedy Dominic Lapointe, nekončívá to obvykle jinak než jednoznačným úspěchem. Jelikož mistr klasické i bezpražcové baskytary (pokud možno vícestrunné) aktivně participoval i na nahrávání „Earthborn Evolution“, selský rozum nám již teď říká, že příznivec progresivně-technických záležitostí neodejde zklamán ani tentokrát.

„The Aura“ jsem si oblíbil prakticky okamžitě. Přestože se jednalo o debutovou kolekci v režii do té doby mě zcela neznámých instrumentalistů (až na zmíněného Lapointa, samozřejmě), měli jsme co dělat s vyspělou, po všech stránkách dotaženou deskou. Jistě, perfektní produkce a dokonalé hráčské výkony nejsou ani v rámci debutových alb zas až tak velkou vzácností – na rozdíl od skladatelské rozvahy a inteligence. A právě onen již tenkrát vyvinutý cit pro kompozici mě na „The Aura“ upoutal jednoznačně nejvíce. Není až tak velkým problémem lámat rytmy a zběsile na sebe vrstvit jedno sweep picking arpeggio za druhým. Problémem je, aby tohle všechno dávalo smysl, aby za tím vším zdánlivě nepřehledným chaosem byla jasná a konstruktivní myšlenka.

Od „Earthborn Evolution“ jsem si sliboval volné pokračování, jakýsi „upgrade“ „The Aura“. Nadto jsem tajně doufal, že BEYOND CREATION častěji vypnou, sundají nohu z rychlostního pedálu a namísto death metalového tlaku a tahu na branku se po vzoru AUGURY nebo OBSCURA ponoří do táhlých, instrumentálně rozjímavých poloh. Dlužno dodat, že obě dvě přání se mi splnila zcela bezezbytku.

První položka „Elusive Reverence“ je naprosto dokonalou reklamou na současný technický death metal. Do detailu promyšlené, inteligentní dialogy osmistrunných kytar s neposednou Lapointovou baskytarou jsou jednoduše dech beroucí. Silná melodická linka v refrénu, kterou navíc podpoří i Girardovo protahované frázování (náznak „hitového“ growlingu?), je pak ukázkovou trefou přímo do černého. Čtyři minuty patnáct vteřin trvající orgasmus. Škoda, že to tak chodí pouze v životě hudebním. Vysoko nasazená laťka neklesá ani s příchodem „Sous La Lueur De l´Empereur“, jenž v sobě navíc ukrývá líbivou, komorněji pojatou mezihru, kde opět diktuje tempo příjemně předoucí bezpražcová šestistrunka, znovu lehce vytažená nad ostatní nástroje (podobný přístup zvolila třeba OBSCURA na „Cosmogenesis“). Ukázkový vstup do zápasu uzavírá titulní, výpravně-epická, z velké části instrumentální skladba (disponuje pouhými dvěma slokami), znovu hustě opentlená příjemnou melodikou a tentokráte o poznání více zkrocenou, hezky učesanou kytarou.

Po takto výživném startu bych uvítal pauzu a nechal se chvíli unášet ideálně na klidných akustických vlnách, ostatně jen něco přes dvě minutky dlouhý předěl „The Great Revelation“ by k tomu přímo vybízel. Leč člověk míní a BEYOND CREATION mění – ani čtvrtá skladba totiž nepřináší žádné letargické rozjímání, ale naopak zas a znova nutí svého posluchače k maximální koncentraci nad hustě posetou notovou osnovou. Trochu klidu částečně přináší až následující dvojice skladeb – mezi agresivními a melodicky rozmáchlými pasážemi neustále oscilující „Neurotical Transmissions“ a hravá, tři minuty trvající instrumentálka „Abstrait Dialog“. Pověstnou korunu druhému albu BEYOND CREATION nasazují sedmiminutové výpravné kompozice v samém závěru alba. Kanadské kvarteto se podobně jako v případě „The Deported“ na debutové nahrávce loučí pomocí jako duha pestrých, epicky i atmosféricky dokonale vybavených skladeb.

Závěr? Bod si alibisticky nechávám pro příště, neb doufám, že třetí album přinese doteky čistě akustické, poslední to střípek v dokonalém arzenálu výrazových prostředků, kterými nesmírně nadaní prog/tech deathmetaloví Kanaďané BEYOND CREATION zatím disponují. Tolik tedy k mému osobnímu žánrovému albu roku Páně 2014.