OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dve dekády na scéne tohto roku oslavujú aj chicagskí GORGASM. Medzi fanúšikmi brutálneho amerického death metalu ide o uznávaný pojem, ktorý sa síce často boril s početnými zmenami v zostave, napriek tomu však koncertne pobehal nielen rodnú hrudu, pred niekoľkými rokmi na európskom turné zavítal aj do Žiliny. (Tam bol poctený klasickou nepočetnou návštevnosťou, ale na Slovensku je to tak.)
Hlavným ťahúňom spolku je už od roku 1994 gitarista a vokalista Damian „Tom“ Leski, ktorého na štvrtom dlhohrajúcom albume, vydanom 31. júla u sľubne sa rozbiehajúcich kalifornských New Standard Elite, sprevádzajú bubeník Kyle Christman, gitarista Ryan Saylor a basák/vokalista Anthony Voight. Damian sa ako vokál činí aj v reaktivovaných BROKEN HOPE + má ďalšie záväzky rovnako ako zvyšok zostavy, ale to tu zas také podstatné nie je. Stačí spomenúť, že všetci traja hrajú v indianských SARCOPHAGY (album „The Summoning“, 2012).
Na novinku GORGASM sme tentokrát nečakali osem rokov, ako to bolo v prípade predošlej veci „Orgy Of Murder“, trinásťskladbová, necelých 40 minút trvajúca súprava bola „pod strechou“ už po čosi vyše troch. Stačí si pozrieť obal a názvy skladieb a možno vyvodiť záver, že Leski v BROKEN HOPE spieva rozhodne lepšie texty než „doma“, u BH je to samozrejme gore až za roh, ale tak akosi na vyššej úrovni. Tu je to „sex, murder, gore, perversion, torture“ s dôrazom na všetky oplzlosti a ohavnosti, ktoré sa dajú urobiť ženskej, najlepšie asi prostitútke. Tieto puberťácke nápady už mocne vadia, byť toto nejaká nová kapela, ani sa tým nezaoberám, ale GORGASM som začal počúvať pred mnohými rokmi, takže toto „zo starej známosti“ beriem na milosť.
Hudobne ide o vydarené dielo, tu je všetko v poriadku. Hutný a dosť technicky podaný, zároveň veľmi natlakovaný a útočný brutálny death metal. Na viacerých miestach vyznieva ako potomok SUFFOCATION, mixnutý temnou kalifornskou školou, reprezentovanou DEEDS OF FLESH, a domácou chicagskou tradíciou, v prvom rade FLESHGRIND. Rovnako ako oni aj GORGASM dávajú pomerne výrazný priestor melódiám a ladným harmonickým štruktúram. Album buduje hlavne na rýchlych tempách a náklepoch, popri tom je tu aj zdravá (skôr symbolická) dávka mlátenia slamy. Vokály sú prevažne hlboké, growlové, dôrazné a útočné, Leski je tu doma, jeho prejav je teda o dosť istejší než v BH. Zvuk a atmosféra albumu sa nesú v temnom, zlovestnom zafarbení, použité intrá sú skôr vulgárneho až snuffového charakteru, proste GORGASM sa to páči takto.
Hudobne a vokálne naďalej záruka USBDM kvality, texty ako zvyčajne pre jedného vtipné, pre druhého hlúpe.
8 / 10
Destined To Violate (2014)
Orgy Of Murder (2011)
Promo (demo) (2006)
Masticate To Dominate (2003)
Bleeding Profusely (2001)
Morbid Overgrowth/Stripped To Bone (demo) (2000)
Stabwound Intercourse (EP) (1998)
Promo (demo) (1997)
Demo (demo) (1996)
Vydáno: 2014
Vydavatel: New Standard Elite
Stopáž: 39:15
Výborné!
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.