Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvaatřicátý rok na scéně a šestnácté studiové album k tomu. Jestli mohl někdy někdo na thrashmetalové scéně něčím překvapit, pak německá stálice TANKARD to rozhodně není. Pivo ve všech podobách, skupenstvích i pádech, texty napůl legrační a napůl snažící se věnovat vážným věcem a především typický thrashový přízvuk, to je řeč, se kterou se tahle frankfurtská mlátička domluvila a domluví vždy a všude.
A nejinak tomu samozřejmě je i na již vypočítaném šestnáctém zářezu na jejich thrashovém tupláku, nazvaném „R.I.B.“ (což pochopitelně nemůže a ani nemohlo znamenat nic jiného než „Odpočívej v pivu“). Věrni svému prokletí na něm TANKARD přinášejí přesně odměřenou porci všeho, co bylo popsáno o odstavec výše, a protože (navzdory všem pověstem okolo) dovedou být také střízliví a soudní, má tohle album svůj smysl.
Smysl zejména pro všechny, kteří mají rádi tradiční, staroškolský thrash metal s trochu té melodické nádivky, jenž se s přehledem vyrovnává s faktem, že jemu podobného materiálu mají už autoři doma plné skříně. Pro ně Gerre a spol. nachystali skutečně slušně vyváženou porci klasického pivního/německého thrashe, která na celých svých zhruba čtyřiceti minutách hracího času dokáže příjemně pobavit a upoutat pozornost. A nejhezčí na tom je, že se to všechno děje bez jakékoliv topornosti.
Úhledně poskládanou sbírku skladeb načíná „War Cry“, působící dočista jako nabídka aktuálního menu ve výstavní skříni současného, tedy vlastně současného… no prostě TANKARDu. Pelášící tempo, Gerreho správně nakřáplé pokřikování a vzorně nazvučená a rozeznatelná souhra kytary a baskytary, jejichž jediným společným posláním je stvořit thrash metal, u nějž si utřepete hlavu k smrti. Nádhera. Repete (ovšem s náležitým odstupem) se podává ještě devětkrát, kdy kapela působí jako skutečný profesor thrashové výuky. Pro fajnšmekry navíc nezapomíná přihazovat i šťavnatá sóla („R.I.B. (Rest In Bier)“, „Enemy Of Order“) či výraznější melodické motivy („Hope Can´t Die“, „Breakfast For Champions“), takže dojem, že tenhle vyučující ví stoprocentně, o čemže je řeč, je dojmem opravdu správným (nemluvě o textech, mezi nimiž se vyjímá zejména ten ke skladbě „Fooled By Your Guts“ o muži s přirozeným výskytem cca 3 promilí alkoholu v krvi, které bez zásahu z vnějška produkovaly jeho vlastní vnitřnosti).
Již vlastně dlouhověký návod, podle nějž TANKARD vařili a vaří svůj metalový ležák, je zkrátka stále aktuální a stále se podle něj dá propracovat k velice slušnému výsledku, čehož buď „R.I.B.“ ukázkovým příkladem. A užívání? Po malých dávkách pochopitelně v jakémkoliv množství.
1. War Cry
2. Fooled By Your Guts
3. R.I.B. (Rest In Beer)
4. Riders Of The Doom
5. Hope Can't Die
6. No One Hit Wonder
7. Breakfast For Champions
8. Enemy Of Order
9. Clockwise To Deadline
10. The Party Ain't Over ‘til We Say So
Diskografie
One Foot In The Grave (2017) R.I.B. (2014) A Girl Called Cerveza (2012) Vol(l)ume 14 (2010) Thirst (2008) The Beauty And The Beer (2006) Beast Of Bourbon (2004) B-Day (rarity) (2002) Kings Of Beer (2000) Disco Destroyer (1998) Two Faced (1995) The Tankard (1994) Stone Cold Sober (1992) Fat, Ugly And Live (live) (1991) The Meaning Of Life (1990) Hair Of The Dog (Best Of...) (1989) Alien (EP) (1989) The Morning After (1988) Chemical Invasion (1987) Zombie Attack (1986)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.