Dvaatřicátý rok na scéně a šestnácté studiové album k tomu. Jestli mohl někdy někdo na thrashmetalové scéně něčím překvapit, pak německá stálice TANKARD to rozhodně není. Pivo ve všech podobách, skupenstvích i pádech, texty napůl legrační a napůl snažící se věnovat vážným věcem a především typický thrashový přízvuk, to je řeč, se kterou se tahle frankfurtská mlátička domluvila a domluví vždy a všude.

A nejinak tomu samozřejmě je i na již vypočítaném šestnáctém zářezu na jejich thrashovém tupláku, nazvaném „R.I.B.“ (což pochopitelně nemůže a ani nemohlo znamenat nic jiného než „Odpočívej v pivu“). Věrni svému prokletí na něm TANKARD přinášejí přesně odměřenou porci všeho, co bylo popsáno o odstavec výše, a protože (navzdory všem pověstem okolo) dovedou být také střízliví a soudní, má tohle album svůj smysl.

Smysl zejména pro všechny, kteří mají rádi tradiční, staroškolský thrash metal s trochu té melodické nádivky, jenž se s přehledem vyrovnává s faktem, že jemu podobného materiálu mají už autoři doma plné skříně. Pro ně Gerre a spol. nachystali skutečně slušně vyváženou porci klasického pivního/německého thrashe, která na celých svých zhruba čtyřiceti minutách hracího času dokáže příjemně pobavit a upoutat pozornost. A nejhezčí na tom je, že se to všechno děje bez jakékoliv topornosti.

Úhledně poskládanou sbírku skladeb načíná „War Cry“, působící dočista jako nabídka aktuálního menu ve výstavní skříni současného, tedy vlastně současného… no prostě TANKARDu. Pelášící tempo, Gerreho správně nakřáplé pokřikování a vzorně nazvučená a rozeznatelná souhra kytary a baskytary, jejichž jediným společným posláním je stvořit thrash metal, u nějž si utřepete hlavu k smrti. Nádhera. Repete (ovšem s náležitým odstupem) se podává ještě devětkrát, kdy kapela působí jako skutečný profesor thrashové výuky. Pro fajnšmekry navíc nezapomíná přihazovat i šťavnatá sóla („R.I.B. (Rest In Bier)“, „Enemy Of Order“) či výraznější melodické motivy („Hope Can´t Die“, „Breakfast For Champions“), takže dojem, že tenhle vyučující ví stoprocentně, o čemže je řeč, je dojmem opravdu správným (nemluvě o textech, mezi nimiž se vyjímá zejména ten ke skladbě „Fooled By Your Guts“ o muži s přirozeným výskytem cca 3 promilí alkoholu v krvi, které bez zásahu z vnějška produkovaly jeho vlastní vnitřnosti).

Již vlastně dlouhověký návod, podle nějž TANKARD vařili a vaří svůj metalový ležák, je zkrátka stále aktuální a stále se podle něj dá propracovat k velice slušnému výsledku, čehož buď „R.I.B.“ ukázkovým příkladem. A užívání? Po malých dávkách pochopitelně v jakémkoliv množství.