Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo sleduje kariéru (východo)německých DIE APOKALYPTISCHEN REITER, tomu určitě neuniklo, že v loňském srpnu kapela po třech létech a zároveň jistém čase nečinnosti vydala jubilejní, desáté řadové album „Der Rote Reiter“. Poměrně nenápadně, vskutku, i když to spíše jen z pohledu českého posluchače, neboť vydávající Nuclear Blast rozhodně nejsou jen tak „nějakou“ firmou.
Album, zabalené do symbolicky rudě červeného obalu s klasickým grafickým motivem, slibovalo návrat původní a nejklasičtější tváře Jezdců, kteří svými posledními dvěma počiny (a zejména dvojalbem „Tief. Tiefer“), rezignujícími na někdejší rozhodnost a údernost, jistě uvedli do rozpačitosti nejednoho jejich příznivce. A samozřejmě nešlo jen o větší příklon k melodice či obecně k metalovému mainstreamu, na ten už jsme si koneckonců u kapely zvykli, ale do pravidel hry se zkrátka a dobře vloudila také nuda, třebaže svěcená snahou znít trochu jinak nebo se jen prostě a jednoduše vyvíjet.
Nakolik přesně si to samotní apokalyptici uvědomovali těžko říct, při poslechu úvodní skladby celého alba „Wir sind zurück“, která zároveň posloužila jako pilotní singl, je však nad slunce jasné, že nejspíš sami cítili nutnost změny směrem, který jim původně vyhovoval nejvíce. Totiž do pozice neřízené metalové střely, u které nikdy nevíte, s jakou razancí opustí hlaveň a zavrtá se do cílového předmětu určení. Death metal? Black metal? Doom metal? Heavy metal?
Přesně taková je i zmíněná skladba. Vybuchne jako speedmetalová světlice, přehoupne se někam málem až k thrash metalu a po nesmírně barevném sólu definitivně vygraduje v dramatických zásecích, smrtelném zařvání a vpravdě grindovém tempu. K tomu si přidejte onen nesmírně nakažlivý text (i když, pravda, „jen“ v němčině), slibující velkolepý návrat a věci ještě velkolepější, a rázem to všechno dostane daleko jasnější kontury. Ano, DIE APOKALYPTISCHEN REITER, přestože nikdy neodešli, se vrátili, a to ve velkém stylu, v němž s příchutí metalového crossoveru kdysi kosili nejednu konkurenci.
Někdo by to jistě mohl nazvat sázkou na jistotu, ale já podobný názor rozhodně nesdílím. Máte-li se vracet k jistotě, rozhodně nebudete působit jako živou vodou omytí, sypající z rukávu jedno kovové eso za druhým, což přesně je případ „Der Rote Reiter“. Skvělá titulní skladba, poctivě prohnětávající čistě deathmetalové hájemství, „Auf und Nieder“, obyčejná melodická hitovka, útočící naopak na první dobrou, další úprk „Folgt Uns“, „Hört mich an“, v refrénu zakletá do neodolatelné doommetalové princezny, „The Great Experience Of Ecstasy“, jež dá dokonce vzpomenout na CRADLE OF FILTH, anebo „Die Freiheit ist eine Pflicht“ s výtečným melodickým motivem, tam všude je to o pořádném kusu pořádné muziky, jenž vám z uší jen tak nevyšumí. Snad jen na úplný závěr se album trochu potencionálně zadrhává, ale to už je vzhledem k jeho téměř hodinové stopáži jen taková drobná úlitba mocným kovovým bohům.
Kteří mimochodem nad Apokalyptickými jezdci nepochybně drželi při nahrávání „Der Rote Reiter“ ochrannou ruku a na albu je to proto doopravdy znát. Tak směle do sedel, přátelé.
1. Wir sind zurück
2. Der Rote Reiter
3. Auf und Nieder
4. Folgt uns
5. Hört mich an!
6. The Great Experience Of Ecstasy
7. Franz Weiss
8. Die Freiheit ist eine Pflicht
9. Herz in Flammen
10. Brüder auf Leben und Tod
11. Ich bin weg!
12. Ich nehm' dir deine Welt
13. Ich werd' bleiben
Diskografie
Der Rote Reiter (2017) Tief.Tiefer (2CD) (2014) The Greatest Of The Best (Best Of) (2011) Moral & Wahnsinn (2011) Licht (2008) Der Weg (EP) (2008) Tobsucht (DVD) (2008) Riders On The Storm (2006) Friede Sei Mit Dir (EP/DVD) (2006) Samurai (2004) Have A Nice Trip (2003) All You Need Is Love (2000) Allegro Barbaro (1999) Dschinghis Khan (EP) (1998) Soft & Stronger (1997) Firestorm (demo) (1996)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.