Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdo sleduje kariéru (východo)německých DIE APOKALYPTISCHEN REITER, tomu určitě neuniklo, že v loňském srpnu kapela po třech létech a zároveň jistém čase nečinnosti vydala jubilejní, desáté řadové album „Der Rote Reiter“. Poměrně nenápadně, vskutku, i když to spíše jen z pohledu českého posluchače, neboť vydávající Nuclear Blast rozhodně nejsou jen tak „nějakou“ firmou.
Album, zabalené do symbolicky rudě červeného obalu s klasickým grafickým motivem, slibovalo návrat původní a nejklasičtější tváře Jezdců, kteří svými posledními dvěma počiny (a zejména dvojalbem „Tief. Tiefer“), rezignujícími na někdejší rozhodnost a údernost, jistě uvedli do rozpačitosti nejednoho jejich příznivce. A samozřejmě nešlo jen o větší příklon k melodice či obecně k metalovému mainstreamu, na ten už jsme si koneckonců u kapely zvykli, ale do pravidel hry se zkrátka a dobře vloudila také nuda, třebaže svěcená snahou znít trochu jinak nebo se jen prostě a jednoduše vyvíjet.
Nakolik přesně si to samotní apokalyptici uvědomovali těžko říct, při poslechu úvodní skladby celého alba „Wir sind zurück“, která zároveň posloužila jako pilotní singl, je však nad slunce jasné, že nejspíš sami cítili nutnost změny směrem, který jim původně vyhovoval nejvíce. Totiž do pozice neřízené metalové střely, u které nikdy nevíte, s jakou razancí opustí hlaveň a zavrtá se do cílového předmětu určení. Death metal? Black metal? Doom metal? Heavy metal?
Přesně taková je i zmíněná skladba. Vybuchne jako speedmetalová světlice, přehoupne se někam málem až k thrash metalu a po nesmírně barevném sólu definitivně vygraduje v dramatických zásecích, smrtelném zařvání a vpravdě grindovém tempu. K tomu si přidejte onen nesmírně nakažlivý text (i když, pravda, „jen“ v němčině), slibující velkolepý návrat a věci ještě velkolepější, a rázem to všechno dostane daleko jasnější kontury. Ano, DIE APOKALYPTISCHEN REITER, přestože nikdy neodešli, se vrátili, a to ve velkém stylu, v němž s příchutí metalového crossoveru kdysi kosili nejednu konkurenci.
Někdo by to jistě mohl nazvat sázkou na jistotu, ale já podobný názor rozhodně nesdílím. Máte-li se vracet k jistotě, rozhodně nebudete působit jako živou vodou omytí, sypající z rukávu jedno kovové eso za druhým, což přesně je případ „Der Rote Reiter“. Skvělá titulní skladba, poctivě prohnětávající čistě deathmetalové hájemství, „Auf und Nieder“, obyčejná melodická hitovka, útočící naopak na první dobrou, další úprk „Folgt Uns“, „Hört mich an“, v refrénu zakletá do neodolatelné doommetalové princezny, „The Great Experience Of Ecstasy“, jež dá dokonce vzpomenout na CRADLE OF FILTH, anebo „Die Freiheit ist eine Pflicht“ s výtečným melodickým motivem, tam všude je to o pořádném kusu pořádné muziky, jenž vám z uší jen tak nevyšumí. Snad jen na úplný závěr se album trochu potencionálně zadrhává, ale to už je vzhledem k jeho téměř hodinové stopáži jen taková drobná úlitba mocným kovovým bohům.
Kteří mimochodem nad Apokalyptickými jezdci nepochybně drželi při nahrávání „Der Rote Reiter“ ochrannou ruku a na albu je to proto doopravdy znát. Tak směle do sedel, přátelé.
1. Wir sind zurück
2. Der Rote Reiter
3. Auf und Nieder
4. Folgt uns
5. Hört mich an!
6. The Great Experience Of Ecstasy
7. Franz Weiss
8. Die Freiheit ist eine Pflicht
9. Herz in Flammen
10. Brüder auf Leben und Tod
11. Ich bin weg!
12. Ich nehm' dir deine Welt
13. Ich werd' bleiben
Diskografie
Der Rote Reiter (2017) Tief.Tiefer (2CD) (2014) The Greatest Of The Best (Best Of) (2011) Moral & Wahnsinn (2011) Licht (2008) Der Weg (EP) (2008) Tobsucht (DVD) (2008) Riders On The Storm (2006) Friede Sei Mit Dir (EP/DVD) (2006) Samurai (2004) Have A Nice Trip (2003) All You Need Is Love (2000) Allegro Barbaro (1999) Dschinghis Khan (EP) (1998) Soft & Stronger (1997) Firestorm (demo) (1996)
Návrat k plnšiemu zvuku skreslených gitár na vlnách pohodovej melanchólie s charizmatickým vokálom funguje opäť dokonale. Nahrávka nabitá celým spektrom emócií s fantastickým zvukom exceluje vo všetkých rozmeroch post doom/rock žánru.
Metalcore vo veľmi šťavnatej podobe! Keith Buckley, frontman pradávnych a už žiaľ nefunkčných EVERY TIME I DIE a jeho nové pôsobisko v prekvapujúco výraznej forme. Toto sa podarilo v každom jednom ohľade.
Doposud jsem se s tvorbou libereckých spíše míjel a vlastně ani nevím proč. Ty ozvěny starších LVMEN, festival emocí a hůře definovatelná těžká atmosféra dělají z nahrávky pro mě velmi chutné sousto. Jdu se zavrtat pod její povrch => další poslechy nutné!
Stoner / doom / heavy metal tradičního ražení a s "čarodějnicí" za mikrofonem není už žádné unikum. Vlastně ním není ani nová deska amerických CASTLE. Přesto však nahrávka nabídne příjemnou společnost těžký kytarových riffů a (před)pekelných melodií.
Švédská rodinná kapela se příliš nenechává svazovat žánrovými mantinely. Minule to bylo laděno hodně do folku. „Lullaby“ oživuje taneční rytmy postavené na power metalovém podkladu. Opět velmi dobré, jen je škoda, že je to pouze singl.
Jude Law jako sebedestruktivní lovec amerických nácků v temném a tvrdě tenzním thrilleru podle skutečných událostí. Australan Kurzel se s tím nesere a ve filmu, který nejvíc připomíná Sicario či Wind River, zobrazuje zrůdnost i svůdnost US fanatismu.
Zasloužený trest pro ty, kteří Todda Phillipse pasovali na Spasitele komiksu. Nesoudržná slátanina selhává ve všech žánrech, o než se pokusí, svou naivitu každopádně skrývá agresivní temnou introspekcí, která je ještě legračnější než ten psychomuzikál.