Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Až se na kopci zjeví Válka, Hlad, Mor a Smrt, tedy kámoši, kteří budou doprovázet konec světa, nechám jehlu svého gramofonu naposledy projet drážky alba „Har Nevo“. Neznám totiž lepší soundtrack k apokalypse. V posledním roce jsem slyšel jen málo desek, které by se mě dotýkaly tak intenzivně, jako právě aktuální materiál belgických THE BLACK HEART REBELLION. Občas mám strach, že se při poslouchání tohoto materiály příroda rozhodne jedním pohybem nelítostně smést plemeno těch drze domýšlivých dvojnožců, kteří se přemnožili na pevnině.
Post-rock zemřel. Zetlel v hlubokých slatích v neprostupném lese a oživila ho černá magie. Přestal být hodným. Nyní mu září oči v maniakálním transu a z tlamy plné ostrých tesáků mu smrdí lidské mršiny. Na jeho tváři jsou vidět tvrdě vybojované zkušenosti, které nabral po cestě peklem. Ten pohled bytosti, která bývala lidská, ale už není. Došla poznání a vyhrála nad smrtí. Takové je tohle album.
Syté basy rozvážně se rozvíjejících kompozic, ve kterých se často slévají temné smyčce a baskytara, dodávají celému materiálu šířku a hutnou monumentálnost. Z tohoto monolitu rostou zvuky, ruchy a někdy až téměř scénické hudební výjevy. Výrazové prostředky, které tu THE BLACK HEART REBELLION používají, jsou tak široké, že si člověk připadá, jako by poslouchal filmovou hudbu. Pak ale zavřete oči a zjistíte, že žádný film nepotřebujete. Vize, které přicházejí, jsou mnohem výmluvnější než jakýkoliv zážitek na křesle v biografu.
Zajímavá je jedna věc. Nikdy nemáte pocit, že s vámi talentovaní Belgičané rozehráli nějakou patetickou teatrální partii. Skladby jsou opravdové a organické. Kdyby chtěli, ohlodají vás na kost. Je nebezpečné je poslouchat v noci, když jste sami.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.