Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak vynecháme kolekciu coverov „Future Of The Past“, tak s „Tibi Et Igni“ je tu poľský deathmetalový titan Piotr Wiwczarek, ehh, pardon, VADER, po desiaty raz. Na najnovší album, vydaný 30. mája, som už zachytil viacero názorov, od zatracujúcich až po priam nekriticky nadšené. Koľko ľudí, toľko rozsudkov, tak či onak nesúhlasím s recenzentským popravovaním „Tibi Et Igni“ kdesi do podpriemeru, na druhej strane to nevidím ani na absolutórium, VADER „urobili“ prvé štyri albumy, vydané do roku 2000, odvtedy sa legenda viac – menej len rozvážne pohybuje v mantineloch štýlu, ktorý si veľmi osobito prispôsobila na svoj obraz.
Hrôza tento album určite nie je, dokonca by som povedal, že u mňa určite prekonáva obdobie nahrávok „Revelations“ a „The Beast“, ktoré boli natoľko rutinérskymi kusmi, že si z nich po rokoch nevybavujem ani jednu skladbu. Jednoducho tu nejde o nič iné než o album pre fanúšikov, ktorí od VADER chcú presne takú hudbu, akú „Tibi Et Igni“ ponúka – chcú VADER a tu ho dostávajú v štandardnej kvalite. Skupina existuje tretiu dekádu, hrá jasne vyhranený metalový žáner, vlastný štýl mala hotový v roku 1992 a drží sa svojho kopyta. Piotr a jeho družina tu nie sú na to, aby prekvapovali niečím novým, netradičným, ambície stať sa reformátormi death metalu nemajú. Fanúšikovia by im to aj tak neodpustili, a vôbec, čo funguje, to neopravujte.
VADER stále dokážu urobiť dobrý VADER, to znamená u SLAYER zakorenený rýchly priamočiary death metal s frenetickými náklepmi, svojskými harmóniami, temný i agresívny, korunovaný charakteristickým vokálom. Po novom Piotr (gitara, vokály), Spider (gitara), Hal (basgitara) a James Stewart (bicie) ešte viac ctia klasické thrashové korene a do hry vstupuje pár dramatickejších nálad a „baladickejších“ pasáží („The End“). Snaha o vyhýbanie sa stereotypu tu je, ale väčšina z týchto skladieb sa mohla objaviť na hociktorom z predošlých albumov, hranie na istotu tu skrátka je. Tak či inak niekoľko vypočutí novinka znesie, potom sa album poberie do „archívu“, na skladby si spomeniem zrejme zase až vtedy, keď ich budem počuť naživo, lenže mnohým kapelám sa nepodarí ani to.
Nie je možno dobrým znamením, že ma z celej nahrávky najviac bavia bonusovky „Necropolis“, čo je v podstate heavy/thrashmetalová ostrá pohodovka v poľštine, a „Przeklety na wieki“, ktorá z baladického úvodu, dokonca s hosťujúcou vokalistkou, vybuchne do skôr thrashovej jazdy, náladou pripomínajúcej starú dobrú „Giń psie!“. Celkovo si poviem, že „syndróm SLAYER“ tu už je, ale stále u mňa pozitívne dojmy prevažujú nad otrávenými. Ale treba to radšej mať s tými tromi bonusmi (tretí je od elektroindustriálnych Nemcov DAS ICH), desaťskladbová verzia stačiť nemusí.
7 / 10
Tibi Et Igni (2014)
Welcome To The Morbid Reich (2011)
Necropolis (2009)
XXV (Best Of) (2008)
And Blood Was Shed In Warsaw (DVD) (2007)
Impressions In Blood (2006)
The Art Of War (EP) (2005)
Night Of The Apocalypse (DVD) (2005)
The Beast (2004)
Beware The Beast (EP) (2004)
Blood (EP) (2003)
More Vision & Voice (DVD) (2002)
Revelations (2002)
Reign Forever World (EP) (2001)
Litany (2000)
Live In Japan (Live) (1998)
Vision & Voice (VHS) (1998)
Kingdom (EP) (1998)
Back To The Blind (1997)
Reborn In Chaos (1997)
Future of The Past (1996)
De Profundis (1995)
An Act Of Darkness/ I.F.Y. (EP) (1995)
Sothis (EP) (1994)
The Darkest Age - Live (Live) (1993)
The Ultimate Incantation (1993)
Morbid Reich (demo) (1990)
Necrolust (demo) (1989)
Další retro heavy metalové album. Za vzor si berou MANOWAR, JUDAS PRIEST a další klasiky. Úplně je nevykrádají, ale ta inspirace je tam slyšet. Vzrůstající historickou hodnotu tahle nahrávka určitě mít nebude, ale pro poslech to není špatné.
Před časem se opěvovala invence deathových BLOOD INCANTATION. Ale pojďme také diskutovat o Italech BEDSORE. Ti totiž něco podobného, a podle mě rozhodně ne hůře, předvádí na své druhé desce. Není to na první poslech, ale slušná darda, když to vstřebáte.
Polská heavy metalová parta s ženským vokálem se po letech ozvala. Pro plnohodnotné album by to chtělo se trochu plácnout přes kapsu a zaplatit si lepší studio a zvukové inženýry, materiál za to stojí, určitě to platí pro těch aktuálních sedm skladeb.
Novinka agilního švýcarského kvarteta je naprostý banger. Nese se ve většímu příklonu k noiserocku, současně je hudebně sofistikovanější a košatější v přístupu k tvorbě i emocím. Méně vzteku, více muziky. COILGUNS rozkvétají do krásy.
Švýcarští přízrakové epického BM překvapivě opouštějí barvy a filozofování ve jménu černobílé pocty kruté kráse horstev své domoviny. Je to vrstevnaté, majestátní, syrové, prodchnuté prvky folku. Jeden z BM vrcholů roku? Jsem nakloněn tomu věřit!
Irský "rezavý" sludge vyšperkovaný parádním chraplákem. Dusivá těžká deka páchnoucí zatuchlým smradem nemytých opilců, unavený hlahol venkovské krčmy těsně před zavíračkou a ranní střízlivění. To vše z téhle hudby cítím. Ani nevím proč.
Zásadní průkopníci melodického DM mimo Skandinávii vydali (znovu) slušnou řadovku. Tentokrát je ostřejší, průraznější a disponuje silnějšími vibes pozdních AT THE GATES. "Shadowreaper" vkusně zachycuje unikátní atmosféru poloviny devadesátek. Nostalgické.
