Ovšem ovšem, Wiwczarkovci se již na pódiích malých klubů a fotbalových stadionů od Olzstynu po Tokio a možná ještě dál pohybují již nějaký ten pátek. Na svém kontě mají také slušný počet nahrávek. Ne o všech lze ovšem hovořit s nadšením a v superlativech. Od dob „The Ultimate Incantation“, „Sothis“ a „De Profundis“, kdy VADER nastavovali deathmetalu nové hranice, již z Visly odplavalo do Baltu mnoho odpadu. VADER jsou sice zdánlivě stále „populárnější“ a jejich cestovní kancelář Kmiolek a spol. pro ně pořádá stále delší výlety po okolí Polska a dalších „kontinentů“, ona „popularita“ si však žádá své.

Neustálá koncertní aktivita je bezesporu silnou zbraní polské čtyřky - Wiwczarek a jeho suita si po této stránce jistě zaslouží úctu a obdiv. Bohužel zřejmě právě toto vytížení „on the road“ se značně odráží na vlastní tvorbě kapely. Lze myslím s jistotou říci, že od „De Profundis“ VADER nedokázali vytvořit kompaktnější a silnější materiál. Jestliže zmíněná deska ovlivnila i mnohé starší a zkušenější kapely (viz např. MONSTROSITY), další tvorba VADER již mnoho nového do deathmetalového žánru nepřinesla. VADER mají svůj vzorec na výrobu deathmetalu a (pravda) i nezaměnitelný zvuk, vokál, texty a koneckonců i doprovodný artwork. To vše se v daném ranku podařilo jen málokteré kapele. Potíž je v tom, že vzorec vykrystalizovaný na „De Profundis“ byl během osmi let let jen málo upraven, pozměněn a zdokonalen. Mnohdy tomu bylo i naopak – Vader v leckterém směru zjednodušili svůj přístup. Známá „hitovka“ „Carnal“ sice na koncertě funguje dobře, muzikantsky už to ale taková sláva není. Po zužující se začarované spirále tak VADER bruslí i nadále a tedy i na aktuálním počinu, lapidárně nazvaném „Blood“.

Známé riffy, obehrané stopky, deklamovací pomalé pasáže, léty prověřený, avšak nikterak pozměněný vokál, průhledné frázování, slayerovská sóla odnikud nikam... ale ovšem, staré dobré VADER poznáte během pár vteřin. A v tom je právě ta potíž. Jestliže na předchozí desce „Revelations“ se místy objevily svěže znějící momenty, na „krvi“ jakoby se po nich opět slehla zem. Dokonce ani texty Pawla Frelika, kdysi tvořícího zajímavé obrazy s lovecraftovsko-starosumerským espritem, se na „Blood“ smrskly do vyčpělých frází. Ve druhé skladbě „We Wait“ (postavené na překopaném riffu z profundisovské Blood Of Kingu) dokonce Frelik „čeká v úkrytu“ kde „tajně kreslí velké plány“ a sní o „triumfu vůle“. Možnost, že by se z této frázemi doslova nabité skladby stala klipovka, vzbuzuje zajímavé asociace: Wiwczarek ve svém oblíbeném Panzeru IV (či v čem to jezdí) vykřikuje namísto „fajrrr!!!“ něco o triumfu vůle a o tom, že přijde „nový řád“. Vše korunuje v dané souvislosti nepříliš originální užití sloganu „absence of war does not mean peace“. Poněkud tragikomická představa, že?

Nepopírám, že VADER si lze asi jen těžko představit jinak, než s texty plnými darkness, mystery, burning, abyss, monsters, war, attack a tak, ale přeci jenom čeho je moc... Stačí si pročíst Wiwczarkův výplod Son Of Fire - s něčím takovým se dnes snad neodváží přijít ani začínající „mostest treu blakc metal band from Horní Polom“. U kapely formátu VADER to pak je již známka jasného úpadku.  Z naznačeného tedy vyplývá, že „Blood“ je jen dalším rozmělňováním silného i posluchačsky kdysi zajímavého přístupu. Ze šesti skladeb stojí za povšimnutí snad jen úvodní „Shape-Shifting“ (kvůli textu o současném přesycení informacemi a rozmělňování osobnosti) a „Traveler“ („zlá“ záležitost s insipirací Johnem Dee). Šestadvacet minut na „novou minidesku“ sotva stačí a fakt, že i k této „mini“ délce se VADER dopracovali pouze díky znovuvydané „When Darkness Calls“ (z „Revelations“) a hóódně natahovanému coveru THIN LIZZY(„Angel Of Death“), je na pováženou. Samotná převzatá skladba je co do zpracování neinvenčním balastem a kvůli přidané třetí sloce o padajících ocelových ptácích v New Yorku v roce 2001 bude Phil Lynott určitě Wiwczarka chodit v noci do tourbusu strašit. Je totiž značně pitomá. A toť vše – necelá půlhodinka, kaše už je dosti nastavená, hurá, máme „nové“ minialbum! Hadí jazyk, který na obale vyplazuje otisk údajného Kristova obličeje ze známého turínského plátna, věstí cosi nekalého. Ostatně stejný motiv byl na obal již předtím použit, i když, pravda, nebyl tak „blood red“.
Podobný danse macabre ve vlastní minulosti dnes předvádí více kdysi zajímavých deathmetalových kapel, např. MALEVOLENT CREATION, INCANTATION, DEICIDE (i když na „Scars Of The Crucifix“ se jakžtakž vzchopili k činu) a další...  Nalézt cestu ven ze spirály mizející v nenávratnu historické studny je pro ně zřejmě více než složité... A tak nelze recenzi na „nové“ VADER zakončit jinak než trefným refrénem z oné předělávky THIN LIZZY: „They went down, down, deep under ground... in the great disaster.“