Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to více jak rok, co se kytarový mág John Petrucci nechal slyšet, že tvorba ANIMALS AS LEADERS ho inspiruje k psaní nových skladeb pro DREAM THEATER. A není se čemu divit. Vydáním alba „The Joy Of Motion“ se po určitých rozpacích, které mohla vzbuzovat fošna předchozí, trojka kolem Tosina Abasiho velmi tučně zapisuje do encyklopedie progresivní kytarové hudby. Nová deska se ještě více vzdaluje od djentového trendu, se kterým byla kapela v minulosti ne zcela oprávněně spojována.
Z novinky mám v první řadě velmi intenzivní pocit, že Abasi chytá druhý dech a otevírá dveře do zcela nové, dosud neprozkoumané dimenze své tvořivosti. Možná je to i zástupem talentovaných lidí, kteří se podíleli na tváři tohoto alba, protože lze rozhodně lze říci, že krom talentu hudebního má kytarista i nadání obklopit se velmi schopnými hosty. Přibylo elektronických prvků, se kterými si vyhrál hlavně bývalý bubeník ANIMOSITY Navene Koperweis, a album zdobí instrumentální hravost, vzdušnost a lehkost, které sem ANIMALS AS LEADERS hluboce otiskli spolu s oduševnělostí a emočním vkladem.
Abasi má jednu vlastnost, za kterou si ho velmi cením. Dokáže předvádět své schopnosti, aniž by to mělo jakýkoliv punc vychloubačnosti. Pokud se podíváte na jeho videa nebo se jen zaposloucháte do jeho kompozicí, zjistíte, že na aktuální kolekci používá velmi pestrou paletu různých kytarových technik. Ani nota z toho však nezní jakkoliv účelově a hlavně nikdy nemáte pocit, že byste byli na nějaké přehlídce kytarové ekvilibristiky.
Mnohem častěji, než kdy jindy, se na nahrávce objevují i sklony k jazz fusion a na doby minulé se vzpomíná jen v minimu skladeb. Jednou takovou je například „Mind-Spun“ - ta ale současně působí v celé kolekci nejvíce křečovitě. Ostatní kompozice spadají do množin odlehčených instrumentálek, jež se mi ani po několika měsících nestihly oposlouchat. Dovolím si tvrdit, že u této smečky si mohu být téměř jistý faktem, podle nějž jen s malou pravděpodobností vydá něco, co by mě zklamalo.
ANIMALS AS LEADERS s touto deskou vstupují do první ligy světových progresivních skupin. Je jen málo kapel, které by něco takového dokázaly po třetím albu. Předpokládám, že na další zastávce DREAM THEATER v České republice jim právě družina kolem Abasiho bude dělat předkapelu. A pokud ne, bude to zcela jistě způsobeno tím, že v roli předkapely budou naopak DREAM THEATER:).
1. Ka$cade
2. Lippincott
3. Air Chrysalis
4. Another Year
5. Physical Education
6. Tooth And Claw
7. Crescent
8. The Future That Awaited Me
9. Para Mexer
10. The Woven Web
11. Mind-Spun
12. Nephele
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.