Když sudičky stály nad kolébkou této polské sebranky, s největší pravděpodobností se nacházely v dobrém rozmaru. Jak jinak si také vysvětlit, že už od prvních krůčků jejich um sršel šarmem, uvěřitelností, instrumentální komplexností, kouzelnou melancholickou atmosférou a tak silnou emotivní vypjatostí, až jim tyto cenné atributy mohly závidět i nejzavedenější značky švédského progresivního impéria.

A co je nejdůležitější, tento stav se nezměnil ani po více než desetiletém působení na scéně. Není se tedy čemu divit, že postupem času je nejobtížnější disciplínou u poslechových zkoušek RIVERSIDE správně zařadit aktuální řadovku mezi zbylé kusy kvalitativně vzácně vyrovnané diskografie, důkladně ji porovnat s ostatními položkami a hlavně ji co nejsportovněji vyhodnotit.

Aby se nadějná, talentovaná skupina, toužící hrát progresivní rock, neztratila ve světě, je velmi potřebné nalézt krom štěstí, talentu a instrumentální a kompoziční zručnosti také vlastní, charakteristickou tvář, která ji od homogenního stáda odliší a povýší na úplně jinou pozici.

Ne každé kapele se to podaří za celou kariéru, a jen málokterá si jí dokáže nadefinovat hned zkraje, garantujíce ještě navíc skutečnou kvalitu. Tento polský zázrak mezi tuto šťastnou hrstku však bezesporu patří už od vydání vydařeného debutu „Out Of Myself“, a i když zlí jazykové nešli k troufalým přirovnáním daleko, přesto to na skutečnosti, že si svou pozici Poláci tvrdě vybojovali, pevně obhájili a svůj výraz udrželi po celou dobu svěží a bez vrásek, nic nemění. O to více pak fanouška této hudby musí těšit, s jakou šetrností o něj pečují i v dnešních dnech.

I na novince „Shrine Of New Generation Slaves“ se RIVERSIDE pohybují v terénu, kde se cítí dokonale doma, a který nikterak nezahlcují stylovými přemety. Otázka by zněla, jak moc je toto konání progresivní, ale nač si ji pokládat, když i v roce 2013 má kapela stále v rukávu tu úžasnou schopnost vcucnout posluchače do svého světa, kde jakékoliv námitky mají pod palbou upřímnosti váhu peří.

Pokud bychom měli novinku strukturálně zařadit, jistě bychom se museli vrátit před rok 2009. Od minulé, instrumentálně nejživelnější a, troufám si říci, že i nejosobitější a nejprogresivnější desky „Anno Domini High Definition“, se liší hned v několika bodech. Jednak letošní RIVERSIDE nekladou takový důraz na detailní strukturu skladeb, ale navíc se i notně odlišují atmosférou, která více než kdykoliv dříve přičichává ke starým pořádkům, pocházejícím ze čtyřicet let starých učebnic, dodnes představujících zákon podobně vystavěné muziky.

Aby RIVERSIDE nezůstali této filozofii nic dlužni, zapojili ještě intenzivněji již tak hojně využívané hammondky. Odpůrci této libůstky tedy budou otráveni záhy po startu, kde mají hlavní slovo jak při navození psychedelické atmosféry působivého intra „New Generation Slave“, tak při jeho přerodu v klasický rockový hit.

Po pochmurně tklivé „The Depth Of Self-Delusion“, jež dokonale vystihuje mou prvotní (a jak již víme, zcela mylnou) představu o tvorbě STORM CORROSION, následuje brnkání na prvoplánovou strunu v podobě singlové „Celebrity Touch“, která však jako předěl mezi dvěma rozvláčnými skladbami překvapivě funguje naprosto dokonale. Když se v následující „We Got Used To Us“ ozývají magické tóny klavíru v kombinaci se zpívající kytarou, je ve vzduchu cítit hmatatelná éteričnost známá z doposud nepřekonané desky „Second Life Syndrome“, jejíž zásadní vliv dodnes podtrhuje i početný zástup písní hraný na současných koncertních setech.

Silných momentů neubývá ani v druhé polovině desky. Dráždivý saxofon v zasmušilé „Feel Like Falling“ společně s netypickými synthpopovými prvky v „Deprived“ zpestřují jinak typické kompozice a zároveň pomyslně připravují červený koberec pro velkolepou oslavu progrocku „Escalator Shrine“, kde kapela rozpohybuje veškeré své přednosti a nasbírané zkušenosti naplno, aby poté závěrečnou rozlučkou „Coda“ zamávala naposledy.

Ovšem naposledy pouze v případě, že nevlastníte rozšířenou limitovanou edici, kde se nacházejí dva rozvleklé ambientní pokusy („Night Session Part One“ a „Night Session Part Two“). Ty však bohužel výsledný dojem spíše rozmělňují, než aby jej ucelily. Troufám si tvrdit, že „Shrine Of New Generation Slaves“ je dílem natolik dospělým, soběstačným a vydařeným, že žádnou berličku navíc nepotřebuje. Jistě jako všechny předchozí výlisky úspěšně obstojí sám o sobě. RIVERSIDE zkrátka znovu bodují!