Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V Praze byli živě výteční. Možná proto mi to nedá a několika řádky se musím podělit o dojmy z nové desky této bandy, která nepřestává chrlit angažované písničky. Ano, písničky. Akordový melodický hardcore se u STICK TO YOUR GUNS silně míchá s punk-rockem (a nebojím se říci i s neo-punkem) s důrazem na refrény, které jsou v rámci žánru možná až moc chytlavé. Krom řvaných vokálů se hojně využívá klišovitých punkem nacucaných „óóóó óó“ nebo „ááá áá“ sborů v pozadí, melodických linek, jež se houpají na pár tónech, nebo hesel, co si s kapelou může spolehlivě zařvat celý sál. Tlačí se na písničkovost i na to, aby skladby dobře fungovaly živě. Kytaristé mají čich na to najít silné nápady, které se o vaše ucho neušoupají při prvních deseti karambolech.
„Na rozdíl od ostatních jim věřím to, co dělají.“
Je zástup kapel, který hraje něco podobného. STICK TO YOUR GUNS si mě získali hlavně tím, že jim věřím to, co dělají. Je na nich vidět, že oni tomu věří také.
Nejměkčí, a jak jsem se na koncertě přesvědčil, živě také nefunkčnější, je z celé nahrávky „Diamond“ jednoduchá vyřvávačka „We Still Believe“ (na albu je i v akustické verzi), ale rozhodně se nejedná o skladbu typickou pro tuhle kapelu. Mnohem typičtější je druhá klipovka „Against Them All“, která má jedinou velkou vadu, a sice dorovnání melodického zpěvu přes „autotune“ efekt. Podobných nedostatků na kráse je však málo. STICK TO YOUR GUNS pro mě stále představují autentickou hardcoreovou sebranku, která ve své práci dává přednost líbivější melodice. Z dané kategorie kapel jednoznačně jedna z nejlepších.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.