Trvalo to pouhé tři roky, než se věčně nedoceněná progrocková stálice MARILLION zase ukázala v naší malé zemičce. Jestliže však patříte ke těm nešťastníkům, kterým minulý koncert pro jakýkoliv důvod unikl, určitě potvrdíte, že se jednalo o čekání věčné. Poslední listopadovou neděli však přece jenom měl být zaktualizován pomyslný „must see“ seznam, jenž si poctivě vede každý správný rocker, a po koncertu musím zrovna přiznat, že vám to byla taková síla, až mé psací pero ve snaze přeškrtnout nápis MARILLION nelítostně protrhlo listinu a udělalo do dubového stolu pořádnou rýhu. Tohle by zaručeně zamrzelo nejednoho památkáře. Pokud by ovšem i on měl tu možnost spatřit a uslyšet tu nádheru, pak by možná i něco pochopil.

Zbytečnost předkapel

Obvykle se v druhém odstavci reportů dozvídáte o výkonu předkapely, jejím nedůstojném ozvučení, o rozpačitém dojmu nesehraného ansámblu a taky o vymodleném okamžiku, kdy konečně prostředek k nažhavení publika vyklidí pozici kapele, pro kterou se do oněch končin posluchač vypravil. Teď tomu tak nebude, jelikož nám MARILLION tu možnost nedali, předkapelu si žádnou nezvolili a s přesností sobě vlastní svůj koncert s odbytím osmé zahájili.

Víra v sebe sama

Když tedy bez větších protahovaček kapela spustila „Gazu“, úvodní startér z ještě horké novinky „Sounds That Can´t Be Made“, naplněnou Retro Music halou se prohnal zvuk, který by se bez přehánění dal nazvat úžasným, jenže nejenom o zvuku koncerty jsou, a už vůbec ne ty progrockové. Pánové v letech o tom též něco ví a do sedmnáctiminutové kompozice se pustili s takovou vervou a nepřehlédnutelným elánem, že nebylo divu, když někdy v půli suity měli plné ruce práce utišit aplaudující publikum a píseň vůbec dovést do cílové rovinky. Když se tak úspěšně stalo a hned vzápětí byla spuštěna „Warm Wet Circles“, měli Angličané již celý klub v dlani plné zrní. Ač zmíněná skladba pochází z hvězdného období, kdy pódia brázdil charismatický Fish a svět mu pomalu ulehal k nohám, zůstala do konce představení jedinou mapující tuto nejdůležitější etapu kapely. Rozhodně to však nemohlo být ovlivněno nějakými pochybnostmi o převedení Fishových partů do Steveova přece jenom odlišného hrdla. Ten si totiž s nezáviděníhodným úkolem poradil bez ztráty vážnosti ve tváři a odzpíval píseň s grácií a přirozeností, jakoby ji předtím vždy zpíval právě on. Tedy jediným možným důvodem, proč kapela koncerty nestaví na svém nejúspěšnějším období, zůstává neochvějná důvěra k novým písním, byť z nich komerční úspěšnost „Kayleigh“ nekouká, což je gesto natolik ojedinělé a sympatické, že mu lze jen tleskat.

Oslava se vším všudy

O tom, že koncert postrádal chlad i odtažitost, svědčí třeba veřejná narozeninová gratulace Stevea Hogartha svému spoluhráči na kytaru a jmenovci Rotherymu, který se v ten večer dožil 53 let. Nezůstalo ovšem pouze při ní a Hogarth si vesele dobíral jak publika, tak i sebe, když se, popíjejíc „kelímkáč“ s chmelovým nápojem, rozpovídal o zmatečnosti svých kocovin. Podobné perličky rozvlňovaly závoj melancholie a dodaly koncertu koření a atmosféru skutečného večírku pro zvané. Bavilo se publikum, bavil se bavič a rovněž oslavenec Rothery, který k tomu všemu evidentně měl svůj den a jeho výkon se nedá označit jinak, než naprosto strhující. A co by to bylo za oslavu, kdyby se neplnila přání. Je libo něco od EAGLES? Není problém, umí to novopečený slavík Tomáš Klus, zvládá to i Steve Hogarth a tak byl „Hotel California“ s improvizovaným textem. Když pak kdosi z publika zažadonil o „Ocean Clouds“, osmnáctiminutový monument ze skvělé „Marbles“, ani sám Rothery nevěřil, že by na to Hogarth přistoupil. Krutě se zmýlil.

Natáhnutá žvýkačka bez děr

To se už ale dějově nacházíme v přídavkové fázi, která i díky výše zmíněné písni dosáhla neuvěřitelných 45 minut. Když se zpětně ohlédnu za tím večerem, vybaví se mi spousta radostných, řada úsměvných a fůra srdceryvných momentů, z čehož je jasné, že vytknout se při vší snaze dá pramálo. Snad jen myšlenky se člověku občas pochybovačně zastavily nad skutečným využitím piana a kytary Stevea Hogartha, nicméně ani tahle piha skvělý dojem nenarušila. On se svou družinou předali fanouškům MARILLION fantastický emoční zážitek, a i pro jeho hlasové a herecké galapředstavení má pětadvacátý listopad právo se zapsat do drážek dubového dřeva jako jedna z největších koncertních událostí roku.

Setlist: Gaza, Warm Wet Circles, That Time Of The Night, Pour My Love, Power, Fantastic Place, Sounds That Can´t Be Made, The Great Escape, King, Man Of A 1000 Faces / Neverland, Ocean Cloud, Three Minute Boy

Foto pouze ilustrační z FB kapely